středa 2. listopadu 2011

Dýňová polévka


Podzim je tady a s ním je tu i dýňová sezóna a taky já. Na čas jsme se  odmlčela, ale teď jsem snad zase zpět. Dýně ze zahrádky jsou už dávno sklizené a zazimované, polévka je uvařená a snězená a já se teprve teď dostala ke zveřejnění receptu. Jsem prostě ostuda.


DÝŇOVÁ POLÉVKA
(recept je z říjnového Apetitu)
4 lžíce olivového oleje
2 nadrobno nakrájené cibule
1 kg dužiny dýně (ja použila hokkaidó)
700 ml zeleninového vývaru
150 ml smetany ke šlehání
sůl a pepř na dochucení
svazek majoránky

Na oleji v hrnci zpěníme cibuli a 5 minut ji opékáme doměkka. Poté přidáme dýni a dusíme 8-10 minut, aby změkla a zezlátla. K dýni přilijeme vývar, osolíme a opepříme. Přivedeme k varu a 10 minut vaříme, aby dýně dostatečně změkla. Poté přilijeme smetanu, znovu přivedeme k varu a poté polévku rozmixujeme, popřípadě propasírujeme skrz jemné síto. 
Polévku lze různě dozdobit - např. krutony, opraženými dýňovými semínky nebo dýňovým olejem. Já přidala olej olivový a majoránku.


Máte před dýní respekt a nejste si jistí, zda vám dýně bude chutnat? Už neváhejte a rozhodně polévku vyzkoušejte!

středa 27. července 2011

Bylinková zahrada I





Třapatka nachová (Echinacea purpurea)
Třapatka potřebuje ke svému růstu slunné místo s dobře propustnou půdou. Sklízíme listy a květy předtím, než semeníky uschnou. Z čtyřletých a pětiletých rostlin získáváme oddenky a kořeny.
Echinacea je známá tím, že posiluje imunitní systém.
A taky je to jedna z mých nejoblíbenějších rostlin. Nevím proč, ale když jde o kytky, nějak inklinuju k růžové a fialové, nejradši bych měla zahradu jenom v těchto barvách, tu a tam doplněné bílou. Jsem ale holka praktická a vím, že třeba měsíček bych si musela odpustit a tak jsem si odpustia sladěnou zahradu...



Dobromysl obecná (Origanum vulgare)
Dobromysl také vyžaduje sluněčnou polohu a dobře propustnou půdu. Je velmi lákavá pro včely, což můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Jsou na ní pořád. Po odkvětu se má rostlina sestřihnout, tím se podpoří tvorba nových výhonků. Já ji, popravdě, ani moc neprostřihávám, a stejně je taková lehce plevelná. Pořád se mi všude objevují nové rostlinky, utlačuje mi mátu a další bylinky, prostě je u nás šťastná :-)
Sklízí se listy před kvetením, které se používají sušené jako koření. Ideální jsou k rybám a k italské kuchyni.


 



Měsíček lékařský (Calendula officinalis)
Roste v každé půdě na slunném stanovišti. U nás, kde je půda velmi písčitá, se rozmnožuje sám a už se spíš pohybuje na křehké hranici mezi bylinkou a plevelem. na jaře se vždy snažím část rozdat a část přesadit, stejně nám ale roste všude možně.
Měsíček najde využití ve vaší kuchyni, ale i v kosmetice. Já se letos chystám na mast. Jeden z mnoha návodů, jak ji vyrobit, najdete třeba tady. Šťáva ze stonků prý pomáhá proti bradavicím!




Levandule lékařská (Levandula angustifolia)
Levandule je jednou z mých nejoblíbenějších rostlin, úplně miluju její vůni i jednoduchou krásu. Mohla bych ji mít vždy a všude. Už léta se chystám, že si koupím nádobí s levandulí, o svazcích sušených květů, které mám všude možně po bytě, raději ani nemluvím.
Rostlina vyžaduje slunné a suché místo, nemá ráda přílišné mokro. Rostliny se stříhají po odkvětu, popř. na jaře. Nesmíme je ale ostříhat až na staré dřevo - pak by nevykvetly.
Využití levandule je především v kosmetice - neocenil by váš drahý/vaše drahá třeba masážní olej? 
Vynikající je i levandulový cukr, kdy sušené květy necháme v cukru několik týdnů, dokud nenatáhne jejich vůni, a poté prosijeme. Hodí se do různých dezertů. Mňam.



Občas se u nás na zahradě (nebo spíš na poli pod zahradou) ukáže i vzácná návštěva, naposledy to byl čáp. Byla jsem z jeho přítomnosti natolik konsternovaná, že jsem nezvládla udělat ani pěknou fotku. Ale abyste mi věřili, dám sem aspoň jednu nepovedenou.


pondělí 25. července 2011

Olivovo-cuketoví šneci


Na zahradě pomalu dozrávají cukety, čerstvých bylinek je všude dost a tak konečně došlo na olivovo-cuketové šneky, na které jsem se chystala už dlouho, ale pořád nějak nebyl čas. 
Recept vyšel loni v Apetitu a pár měsíců na to jsem ho (i se stejnou fotkou) zaregistrovala také v konkurenčním Foodu. To, že oba přebírají recepty a fotografie ze zahraničních časopisů, ještě chápu, ale musí být stejné včetně fotek? A v rozmezí pár měsíců?



Co je potřeba?

350 g hladké mouky
150 g špaldové mouky
20 g čerstvého droždí
2 lžíce olivového oleje
1 lžička soli
svazek hladkolisté petrželky
svazek pažitky (já vyměnila za tymián)
250 g cuket
250 g červené cibule
50 g oliv
20 g másla
čerstvě mletý pepř




Obě mouky smíchejte, udělejte důlek a do něj rozdrobte droždí, zalijte 250 ml teplé vody, olej, cukr a sůl. Suroviny zpracujte na těsto a nechte kynout v teple na dvojnásobné množství. 
Nasekejte bylinky a na drobno nakrájejete cuketu a cibuli, olivy přepulte. Poté cuketu a cibuli poduste na másle, a na závěr přidejte olivy, bylinky a podle chuti osolte a opepřete.
Nakynuté těsto vyválejte na pomoučněném válu, poklaďtě cibulovocuketovou směsí a srolujte. Vzniklý válec rozkrájejte asi na 3 cm široké kousky a položte řezem  nahoru na plech vyložený pečícím papírem. Nechte kynout dalších 30 minut, poté vložte do trouby předehřáté na 180 stupňů a pečte 45 minut.



Šneci jsou skvělá letní večeře, zvlášť pokud k nim přidáte čerstvý domácí salát a sklenici dobře vychlazeného bílého vína. A neztratí se ani mezi pohoštěním pro kamarády. Jenom musí mít rádi olivy :-) 


čtvrtek 21. července 2011

Domácí těstoviny - červencová výzva The Daring Cooks


Červencovou výzvu pro nás připravila Steph ze Steph Food a její zadání znělo domácí těstoviny rukama, tedy bez použití mixérů apod.


A tomu já tedy říkám výzva! Na domácí pastu jsem se chystala už dlouho, a konečně přišel ten pravý důvod, proč do toho skutečně jít. Výsledek nebyl nijak extra fotogenický, ale moc dobrý, a příště se jich už určitě nebudu tak obávat :-)

Recept na těstoviny jsem našla u Marcelly Hazan, sugo vzniklo z toho, co se našlo v ledničcce, koneckonců, italské kuchyni sluší jednoduché kombinace.

Domácí těstoviny:
1 šálek hladké mouky 00
2 vejce

Mouku nasypeme a pracovní plochu, uděláme v ní důlek a přidáme vejce. Vajíčka asi minutu promícháváme vidličkou a poté do nich začneme zapracovávat mouku, dokud nemá hladkou a kompaktní strukturu. Pokud je moc řídké, přdáme další mouku. Poté těsto pořádně prohněťte. Trvat by to mělo minimálně 8 minut a je to nejnáročnější část celé přípravy.
Poté je těsto připravené k zpracování ve strojku. Já strojek bohužel nemám, tak mě čekalo zdlouhavé válení válečkem na co nejtenčí placku. Zde je asi hlavní důvod výsledné nefotogeničnosti, protože se mi vyválení ne úplně podařilo :-)

Vyválené placky necháme minimálně 10 minut proschnout na čisté útěrce. Poté je můžeme nakrájet do požadovaných tvarů a rovnou je vařit v dostatečně osolené, vroucí vodě. Trvá to jen pár minut.

Sugo:
olivový olej
1 malá cibulka
2 stroužky česneku
hrst lišek
listy čerstvého špenátu

Špenát spaříme horkou vodou. Na olivovém oleji osmahneme cibulku a česnek. Přidáme liškya podusíme je do měkka. Na závěr vložíme spařený špenát a uvařené těstoviny. Promícháme, aby se chutě propojily, a na talířích posypeme strouhaným parmazánem.

Dobrou chuť.




středa 6. července 2011

Léto začíná


Co nechodím do školy, je pro mě léto takový abstraktní pojem. Léto jsou prázdniny a na ty můžu v klidu zapomenout :-( 
Na řadu pak přichází takové ty letní pocity jako cesta vlakem na Křivoklát podél Berounky, sbírání hub, zavařování, festivaly a grilování... to je pro mě, chudinku pracující, to pravé léto. 
A to pro mě začalo v pátek koncertem Čechomoru na Křivoklátě. Existuje snad něco víc letního?



Určitě ano, a tím jsou třešně, ta nejlepší přezvěst léta, co znám. Jak jsem psala už dřív, na naší zahradě se díky jarním mrazům neurodila ani jedna. Ovšem mráz nepostihl všechny stromy v okolí a tak jsme si natrhali třešní dostatek v jednom nedalekém, opuštěném sadu. Byly dokonalé, velké a, co jsem nikdy nezažila, absolutně nečervivé.

 
Tohle je asi jedna z výhod mít venkovské sídlo  v Sudetech. Je tam spousta opuštěných míst, o která nikdo nestojí, místa, která jsou krásná a nádherná, a je na nich dosud znát, že kdysi o ně někdo pečoval s láskou, protože to byl jeho domov. 
A nevím, nemůžu si pomoct, nikde jinde mi nepřijde tak patrné, že lidé  (samozřejmě ne všichni) nemají vztah k místu, odkud pochází, jako tam.
 
 
Ale zpět od smutných témat naší minulosti. Ať je to jakkoliv, aspoň mám třešně. A co s nimi?
 
Navrhuji třeba Třešňové blues:
 


Recept najdete zde, vyšel v jednom z letních čísel Apetitu a je naprosto dokonalý.  Postupovala jsem přešně podle receptů a .... nemám slov. Takže, až příště pozvete tchýní na návštvu, tímhle ji dokonale umlčíte ;-) Ta chuť je prost báječná.





Třešní ovšem bylo spousta a tak jsme jich pár i zavařili, na krušnou zimu, která přijde, ať chceme a nebo nechceme. 





Další radostí léta je grilování. A vzhledem k tomu, že na chalupě nám vařič odešel do věčných lovišť, grilujeme celkem často. Naposledy to byly pstruzi podle Zdeňka Pohlreicha z jeho kuchařky Šéf na grilu a byli famózní.



GRILOVANÝ PSTRUH S PETRŽELKOU A TYMIÁNEM

2 pstruzi
hladkolistá  petržel
tymián
olivový olej
sůl (hrubá mořská)

Ryby očistíme, omyjeme a otřeme útěrkou. Naplníme je petrželkou a tymiánem a důkladně osolíme (klidně o trochu víc, ryby snesou soli dost). Gril roztopíme a mřížku potřemě olivovým olejem.
Pstruha grilujeme z každé strany 7-10 minut, v průběhu grilování maso potíráme "mašlovačkou" ze snítek tymiánu a petrželky, namočenou v olivovém oleji.



Ryby byly tak dobré, že bohužel neexistuje jejich jediná fotka v hotové podobě. Nešlo odolat ;-) 



Další letní radostí, minimálně mojí, je houbaření. A jestli vám někdo tvrdí, že nerostou, tak buď neví, co mluví, nebo, a to je mnohem horší, žije ve špatné části země.

Při naší poslední výpravě na chalupě jsme našli toto:




Bedly posloužily, pouze osoloné a okmínované, lehce udušené na pánvičce na grilu s trochou olivového  oleje, jako předkrm k pstruhům. Vyzkoušejte.


Většinu lišek jsme zamrazili, ale část také skončila naložená - podle tohoto receptu z kuchařky Viléma Vrabce:

1 kg hub

750 ml octa
750 ml vody
30 g soli
6 kuliček pepře
6 kuliček nového koření
3 bobkové listy
tymián
hořčičné semínko

Houby omyjeme a povaříme v osolené a okyselené vodě. Pot zcedíme a necháme vychladnout. Vychladlé houby poskládáme do sklenic.
Ingredience na nálev povaříme a až vychladne, zalijeme jím houby tak, aby nevyčnívaly, a sterilizujeme. 

Naložené houby se nemají jíst dřív, jak měsíc po naložení. Na to, jaké jsou, si tedy budu muset ještě počkat.




Poslení radostí přicházejícího léta je rybíz. Tenhle je od nás ze zahrádky a o víkendu ho bude ještě víc... O něm ale zase někdy příště ;-) 



Jaké je vaše nejoblíbenější roční období? Jsou ve vašem okolí opuštěné sady? Jaké letní ovoce je pro vás to nej?





A mimochodem, hledám staré sudetské recepty, neznáte nějaké? Budu vděčná fakt za všechny.

středa 22. června 2011

Kulajda s liškami


Na zahradě dozrává kopr, první letošní houbařská výprava přinesla své plody v podobě lišek, vajíček je taky dostatek, stánky jsou plné raných brambor a tak neexistuje lepší doba na to uvařit  českou klasiku - kulajdu.


Doma jsme kulajdu nikdy nedělali a popravdě mě nikdy ani moc nelákala, polívka s koprem a smetanou? A ještě s tak divným názvem? Raději jsem se od ní držela dál. Pak jsem se seznámila se svým drahým a u nich se kulajda dělá, takže jsem neunikla :-)
Nakonec přišla chvíle, kdy si drahý řekl, že bych mu ji měla uvařit já. Chápete tu drzost? A jelikož se svým názorem, že vařit stejná jídla jako drahého matka je poněkud nebezpečné, jsem se vám tady už pochlubila, není divu, že jsem si našla recept úplně jiný, právě s koprem a liškami. A tak jsem se seznámila se svojí nejoblíbenější polévkou :-)
Pro úplnost, recept je z kuchařky Rande s gurmánkou od Šárky Škáchové. Polévku jsem už ale vařila tolikrát, že poměry a postupy se už mohou od toho původního trochu lišit.


Co je potřeba?

5 středních brambor
2 hrsti (nebo podle chuti) lišek
vajíčka
zakysaná smetana
2 lžíce hladké mouky
kopr
kmín
pepř
bobkový list
nové koření
ocet
sůl

Lišky pečlivě očistíme a nakrájíme, brambory omyjeme nebo oloupeme a také nakrájíme a obojí dáme vařit spolu s několika bobkovými listy, kmínem, 3 kuličkami nového koření, několika kuličkami černého pepře a solí. Vaříme dokud brambory nezměknou.
V zakysané smetaně rozkvedláme hladkou mouku, přidáme do polévky, rozmícháme tak, aby nám v polévce nezůstaly hrudky, a ještě chvíli povaříme. Poté dochutíme koprem a octem, popř. dle chti dosolíme a dopepříme.
Na závěr do polévky vyklepneme vejce, tak aby se žloutek nerozbil, a necháme dojít mimo plotnu  - žloutek  pak zůstane správně tekutý.




Už víte, co budete vařit, až najdete v lese lišky? Jak je máte nejraději vy? Rostou u vás? A co jiné houby? 

A pokud se kulajdy bojíte podobně jako já, už, prosím, neváhejte. Budete určitě překvapení, jak dobrá ta polívka s tím divným názvem je :-)

středa 15. června 2011

Pissaladiére


Jsem opět sama doma (naštěstí snad už ne na dlouho) a tak jsem si k večeři vyrobila svůj současný hit číslo 1. Poprvé jsem ho dělala teprve před několika měsíci a od té doby se jej nemůžu nabažit. Muž z něj ale až tak nadšený není (=nemusí ho mít k večeři obden), takže jsem využila možnosti, že je pryč.
A o čem je tu vlastně řeč? O provensálském cibulovém koláči s olivami a ančovičkami. Receptů na něj existuje asi hodně, já za tu krátkou dobu narazila minimálně na tři, dělala jsem ale zatím jenom verzi od Hanky Michopulu z kuchařky Zpátky domů. Je totiž vynikající a snadný. Prostě dokonalý.


Co je potřeba:
1 balení hotového kynutého těsta (nap. Wewalka)
1 kg cibule
2 rajčata
1 konzervu ančoviček
černé olivy
tymián
sůl a čerstvě mletý pepř
olivový olej



Těsto rozložíme na plech či pekáč, ve kterém pissaladiére budeme péct, a necháme jej odpočinout a lehce nakynout. Cibule rozpůlíme a poté nakrájíme, aby nám vznikly půlkroužky. Rajčata rozkrájíme na drobno.
Na pánvi rozehřejeme olivový olej, přidáme cibuli s rajčaty, osolíme, opepříme a přidáme nasekaný tymián. Dusíme asi 40 minut, dokud cibule nezezlátne a rajčata se téměř nerozpadají.
Hotovou směs rozprostřeme na těsto, na ni vyskládáme do kosočtverců ančovičky (můžeme je i podélně nakrájet) a do prázdných míst položíme olivy.
Pečeme v troubě, kterou jsme si předem vyhřáli asi na 160 stupňů, dokud těsto nezezlátne.



Se sklenkou bílého vína je to dokonalá letní večeře, která spolehlivě připomene dovolenou u moře. Já  dnes víno tedy neměla, ale koláč byl vynikající i s vodou. Dokonce začínám uvažovat, že vyzkouším i jiné recepty na tenhle  zázrak, třeba někde čeká nějaký ještě dokonalejší, i když tomu tedy nevěřím :-)