Na výletě U Jezzu

 

Léto pomalu začíná, sice ještě ne podle kalendáře, ale počasí tomu nasvědčuje, a tak přišel čas zmínit se o mé nejoblíběnější, výletní a zároveň letní (v zimě mají totiž zavřeno) hospodě. Jmenuje se U Jezzu, což jak jste možná pochopili, v sobě mísí slova jazz a jez, a obojího si zde s trochou štěstí můžete užít :-) Najdete ji v Roztokách u Křivoklátu, přímo na břehu řeky Berounky.

Není to ledajaká hospoda, dokonce si už vysloužila i zápis na Scuk a to jim přeju moc. Nehrajou si na nic, co nejsou, vaří klasiku, kterou žádný výletník nepohrdne a osvěží pivem nebo pro nepivaře třeba mojitem (osobně mám moc ráda jejich caipirinhu). A co víc si člověk může v létě na výletě přát?

Třeba ďábeskou topinku, která tedy zas tak moc ďábelská není, zato je ale dost dobrá. Zvlášť po pár pivech :-)

Takže až budete sjíždět Berounku, nebo pojedete obdivovat krásy Křivoklátska, hospodu U Jezzu rozhodně nevynechejte.

Rebarborový koláč s drobenkou

 

Už dlouho mám vyhlídnutý koláč s rebarborou z kuchařky Šéfkuchařův rok od Jiřího Štifta. Vypadá neuvěřitelně lákavě a od té doby, co jsem si kuchařku pořídila, po něm pošilhávám. Bohužel, nejen že recept vypadá velmi lákavě, vypadá také velmi pracně a tak jsem jeho realizaci již několikrát odložila...

Naposledy jsem došla tak daleko, že jsem rebarboru koupila a byla rozhodnutá, že na koláč dojde ještě ten večer. Jenže člověk míní a život mění, a rebarbora zůstala v ledničce několik dalších dní bez povšimnutí. 

Bylo mi jí, chuděry, dost líto, ale na koláč jsem stále nenacházela sílu, vyhodit jsem jí ale taky nechtěla. A tak přišlo na řadu hledání nějakého rychlého a jednoduchého receptu. Kuchařku Šéfkuchařův rok holt využijeme někdy příště :-)

Prošla jsem tedy všechny možné i nemožné kuchařky, co mám doma. Receptů na koláče s rebarborou v nich bylo poskrovnu, pokud vůbec, a že by vypadaly rychle a jednoduše, to se také říct nedá.

Nakonec vyhrály "Rebarborové řezy s drobenkou" z kuchařky Koláče od Apetitu, kterou jsem dostala k Vánocům. Recept se mi popravdě moc nezdál, po přečtení mi přišlo, že musí být suchý, ale byl to ten nejjednodušší recept, co jsem našla, a tak jsem to riskla. A rozhodně nelitovala...

Rebarborový koláč s drobenkou

75 g krupicového cukru
225 g hladké mouky
půl lžičky kypřícího prášku
1 vejce
100 g másla, rozpuštěného + na vymazání

400 g rebarbory
165 g krupicového cukru
1 lžička vanilkového extraktu (já použila jen vanilkový cukr a taky to šlo :-))

225 g hrubé mouky
100 g krupicového cukru
150 g másla

Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Z mouky, cukru, prášku do pečiva, vejce a másla vypracujeme těsto. To rozprostřeme do koláčové formy (moje jediná změna oproti původnímu receptu, kde je uvedena forma o rozměrech 20 x 30 cm) vyložené pečícím papírem. Předpečeme asi 25 minut, dokud těsto nezpevní.

Rebarboru očistíme, nakrájíme a osladíme krupicovým cukrem (popř. přidáme vanilkový extrakt). Necháme odpočívat a připravíme drobenku, tak že do mouky a cukru zapracujeme studené máslo.

Na předpečené těsto rozprostřeme proslazenou rebarboru a posypeme drobenkou. Pečeme dalších 35 - 40 minut.

Koláč není rozhodně suchý, jak jsem se obávala po přečtení receptu, je jen poněkud drobivý. Ale velice chutný, takže ho určitě vyzkoušejte, sezóna rebarbory už nebude trvat dlouho :-)

Ze zahrady I. - duben/květen

 

Aby to nebylo pořád jen o té kuchyni, na řadu musela přijít i zahrada. Tak aspoň pár fotek toho, co kvetlo a rostlo v dubnu a první polovině května.

Třeba třešeň. Bohužel, polovina květů později omrzla, totéž potkalo i rybíz, višně, částečně borůvky. Úplně omrzly broskve, meruňky a ořešák. Tak snad příští rok...

Kvetl šeřík.

I tato "zděděná" rostlina, její jméno bohužel nevím.

 

Rododendrony... chtěla bych ještě jeden sytě růžový.

 

A samozřejmě má milovaná magnolie nesmí chybět.

BYLINKY: 

   

 Medunka

Šalvěj

 Dobromysl

Na žádné pořádné zahradě nesmí chybět hlídač, nejlépe pes. Tímto vám představuji toho našeho. Občas hlídá, často se mazlí a někdy zvládá i věci, co by jeho plemeno umět mělo. Víc o jeho dovednostech někdy příště :-D
 

Quiche pro návštěvu

 

Moc ráda k nám zvu návštěvy. Nevím jak vás, ale mě baví sedět u domácího jídla se skleničkou vína a klábosit o čemkoliv. Nejlépe o jídle, ale to už je většinou jen přidaná hodnota.

Moc ráda také vymýšlím čím tu kterou návštěvu uctít. Co budeme servírovat jako hlavní chod? A jaký by se k tomu všemu hodil dezert? A bude jim to chutnat?

Bude jim to chutnat? je totiž zcela zásadní otázka :-) Neznám jediného člověka, který by jedl vše a zkombinovat chutě všech pozvaných je tak trochu umění. 

Nedávno u nás byli moji spolužáci z vysoké, ona vegetariánka, on nejí houby. Vražedná kombinace pro kuchtíka :-) Zvlášť pro mě, jelikož mým vrcholným uměním ve vegetariánské kuchyni je houbové risotto a lasagne s houbovou omáčkou....Nastal čas vymyslet něco nového...

A řešení nakonec bylo veskrze jednoduché - upeču quiche! Přesněji dva quiche. Jeden vegetariánský s houbami a pórkem a druhý s cibulí a slaninou.

QUICHE S PÓRKEM A ŽAMPIONY

1 balení vyváleného křehlého těsta (moje oblíbené je Wewalka)

1 kelímek sladké smetany

3 vejce

150 - 200 g tvrdého sýra (např. gruyére)

1-2 pórky

250 g žampionů

máslo

sůl, pepř

Rozváleným těstem vyložíme máslem vymazanou koláčovou formu. Těsto na dně pokryjeme pečícím papírem a zasypeme fazolemi. Těsto vložíme do předehřáté trouby a pečeme, dokud trochu nezezlátne.

Mezitím připravíme náplň. Pórek a žampiony nakrájíme na plátky a podusíme na másle do změknutí. Ve smetaně rozmícháme vejce a přidáme nastrouhaný sýr a žampiony s pórkem, podle chuti dosolíme a opepříme.

Náplň vylejeme na předpečený korpus a pečeme přibližně další půl hodinu, dokud náplň nezezlátne. Necháme trochu vychladnout a podáváme, dobrý je ale i studený. Ideálním doplňkem je sklenka vychlazeného bílého vína a salát. Třeba tenhle:

 

JARNÍ SALÁT

Ředkvičky nakrájíme na tenké plátky, přidáme lístky rukoly a římského salátu, v případě potřeby lehce natrhané. Zalijeme olivovým olejem a bílým vinným octem, lehce opepříme čerstvě namletým barevným pepřem a posypeme rozdrobeným balkánským sýrem.

Recept na quiche lorraine (tedy na ten s cibulí a slaninou - tedy ten co je na poslední fotce) bude někdy příště. A slibuju, že v něm už použiju domácí křehké těsto. Fakt :-)

Hrnčířské trhy v Berouně

O víkendu se v Berouně konaly (ostatně jako každé jaro a podzim) Hrnčířské trhy. A jelikož do Berouna je to, aspoň z Prahy, co by kamenem dohodil, a protože Beroun je mým rodným městem, nemohla jsem chybět. Koneckonců, jsem na tyhle trhy chodila už na gymplu :-) 

 

Už tenkrát jsme měla největší problém s tím, že nemám dost peněz, abych si tam koupila, co chci. A bohužel tenhle problém u mě setrvává. Ne že by má finanční situace byla stejná jako za studentských let, ta se poněkud (ne o moc) zlepšila. Bohužel se ale zvětšily i mé nároky a touhy ohledně toho, co si pořídit.

 

Jediné, co mě tedy letos zachránilo od zběsilých nákupů, byla skutečnost, že do pražské kuchyně se mi nevejde už ani jediný kus nádobí a že na chalupě kuchyň ještě není hotová (a při tempu, jakým rekonstrukce pokračuje, asi ani nikdy nebude).

 

Pokud scháníte hrnečky všech tvarů a barev, s pokličkou i bez pokličky, zapékací formy či formy na bábovku, ale třeba i beránka nebo kapra, aromalapmpičky, keramické hrnce, číše na víno a cokoliv dalšího vás napadne, tak tohle je ta správná volba. Zvlášť pokud se vám líbí nemoderní nádobí :-)

 

Sehnat se zde dají i skvělé čajové konvičky s šálky, což bylo snad první, co jsem si kdy na těchto trzích pořídila.

 

A navíc vše je, díky přímému prodeji od výrobců, za bezkonkurenční ceny. Hrnčíři také bývají velice ochotní  (bohužel rezervy tu ale pořád ještě pořád jsou) a pokud dané zboží nemají s sebou, nebo ho například prodají mezi tím, než se rozhodnete, jestli tu pátou konvičku opravdu potřebujete, dá se s nimi bez problémů domluvit a zboží do/při/objednat.

 

Koupit se tu ale dala koupit i spousta dalších věcí jako šperky (krásné byly smaltované z Maďarska), sešity vázané v kůži, ručně šité boty, mýdla, ale třeba i hodiny nebo klobouk.

 

A pokud jste to s nákupem neodhadli, mohli jste si dokoupit i košík.

 Nechyběly ani další pomůcky pro kuchaře, kromě keramiky, bylo v nabídce velké množství dřevěných obraceček, měchaček, kvedlaček a prkýnek, jako bonus jste si mohli koupit meč. 

Co se ale líbilo mně, byly dva stánky s kořením, u kterých jsem musela zákonitě nakoupit. Výběr byl neuvěřitelně velký a vůně omamná, že jsem měla chuť koupit úplně vše. Nakonec jsem se ale spokojila s římským kmínem, sečuánským a cayennským pepřem a směsí koření na pečení masa pro drahého, protože on maso jinak snad ani nedělá :-)

 

Nechybělo samozřejmě ani občerstvení, stánky s vínem od vinařů z Karlštejna ale i z Mělníka a Bojanovic (trošku mi nesedlo, že v jednom stánku prodávali i Templáři z Čejkovic, jejich víno se dá přeci jen koupit ve všech supermarketech, onu kauzu s hrozny zná asi taky každý a  seznámit návštěvníky trhů s nějakým méně známým vinařstvím by podle mě bylo přínosnější). Nechyběl ani stánek s pivem Berounský medvěd (doporučuji!) a klasické občerstvení a la staročeská kuchyně. Zpestřením určitě byly rybí speciality, které jsem bohužel nezvládla ochutnat :-(

Pokud neodbytně potřebujete (nebo jenom chcete) pořídit pěkné nádobí nebo si udělat menší (či větší výlet), příští trhy se v Berouně budou konat 10. - 11. září 2011. A kdybyste mi tam chtěli koupit nějaký dárek, tak ty dózy na mouku a sůl bych brala hned :-)

Jahodové knedlíky

 

Na pravé české jahody si ještě pár týdnů počkáme, ale jsou chvíle, kdy prostě neodolám kupovaným. Tyhle sice byly z dovozu, ale voněly správně jahodově, že jsem neodolala a jednu bedýnku si donesla domů (a celou cestu se za ten nápad proklínala, protože nést dvě plné tašky, kabelku a dvoukilovou bedýnku jahod nebylo nic moc.

A pak přišla stěžejní otázka. Co s nimi? Část jsme snědli jen tak, to by snad ani jinak nešlo :-) Ale dvě kila jsou dvě kila a kopřivku z jahod neoceníme nikdo, takže volba padla na tvarohové knedlíky. Koneckonců, ty jsou drahého nejoblíbenější.

U nás se nikdy tvarohové knedlíky nedělali, takže jsem k nim z počátku neměla moc velkou důvěru, ovšem když jsem je poprvé jedla od drahého matky, musela jsem uznat, že mají něco do sebe. A dnes je mám radši než ty kynuté.

Recept jsem ale nepoužila ten léty osvědčený, ale našla jiný kdesi na internetu (a už je to tak dávno, že nevím kde), protože ve svém vaření uznávám jen jednu teorii: nevařit jídla, jak je dělá tchýně, protože i kdyby vařila sebevětší blafy (což se ovšem té mé vůbec netýká), tak se jim nedá u drahého konkurovat :-)

   

Suroviny:

500 g měkkého plnotučného tvarohu

100 g másla

2 vejce

směs hrubé a polohrubé mouky 

(množství odhaduji od oka, podle použitého receptu by jí mělo být 400 - 500 g)

špetka soli

jahody

(Toto je dvojnásobná dávka původního receptu, který měl být na 4 porce. Buď jsme moc velcí knedlíkožrouti, nebo nevím, ale u nás by se z původního množství čtyři nenajedli :-))

K servírování: 

Rozpuštěné máslo, moučkový cukr, tvrdý tvaroh

Postup:

Máslo utřeme s tvarohem, přidáme vejce, špetku soli a přisypáváme mouku, dokud těsto nepřestane být lepivé. Z těsta pak odebíráme přiměřené množství, do kterého po jedné zabalujeme jahody (když jsem knedlíky dělala poprvé, drahý měl s mým způsobem přípravy problém, maminka totiž těsto nejřív rozválí, pak rozkrájí a pak plní... takže můžete vyzkoušet obě varianty a pak mi dát vědět, která je lepší).

Uválené knedlíky (hlavně dobře utěsněné) ponoříme do vroucí vody a necháme vařit přibližně 10 minut (podle velikosti), popřípadě rozkrojíme abychom zjistili jejich stav.

Podáváme s nastrouhaným tvrdým tvarohem, posypané moučkovým cukrem a zalité rozpuštěným máslem.

 

Ale abyste si nemysleli, že jsme snědli dvě kila jahod jenom v knedlících, tak vám prozradím, že ne. Zbyly, dokonce dost na kynutý koláč s rebarborou. Recept bude následovat záhy. Tak se těšte :-)