Léto začíná

 

Co nechodím do školy, je pro mě léto takový abstraktní pojem. Léto jsou prázdniny a na ty můžu v klidu zapomenout :-( 

Na řadu pak přichází takové ty letní pocity jako cesta vlakem na Křivoklát podél Berounky, sbírání hub, zavařování, festivaly a grilování... to je pro mě, chudinku pracující, to pravé léto. 

A to pro mě začalo v pátek koncertem Čechomoru na Křivoklátě. Existuje snad něco víc letního?

Určitě ano, a tím jsou třešně, ta nejlepší přezvěst léta, co znám. Jak jsem psala už dřív, na naší zahradě se díky jarním mrazům neurodila ani jedna. Ovšem mráz nepostihl všechny stromy v okolí a tak jsme si natrhali třešní dostatek v jednom nedalekém, opuštěném sadu. Byly dokonalé, velké a, co jsem nikdy nezažila, absolutně nečervivé.

 

 

Tohle je asi jedna z výhod mít venkovské sídlo  v Sudetech. Je tam spousta opuštěných míst, o která nikdo nestojí, místa, která jsou krásná a nádherná, a je na nich dosud znát, že kdysi o ně někdo pečoval s láskou, protože to byl jeho domov. 

A nevím, nemůžu si pomoct, nikde jinde mi nepřijde tak patrné, že lidé  (samozřejmě ne všichni) nemají vztah k místu, odkud pochází, jako tam.

 

 

Ale zpět od smutných témat naší minulosti. Ať je to jakkoliv, aspoň mám třešně. A co s nimi?

 

Navrhuji třeba Třešňové blues:

 

 

Recept najdete zde, vyšel v jednom z letních čísel Apetitu a je naprosto dokonalý.  Postupovala jsem přešně podle receptů a .... nemám slov. Takže, až příště pozvete tchýní na návštvu, tímhle ji dokonale umlčíte ;-) Ta chuť je prost báječná.

Třešní ovšem bylo spousta a tak jsme jich pár i zavařili, na krušnou zimu, která přijde, ať chceme a nebo nechceme. 

 

Další radostí léta je grilování. A vzhledem k tomu, že na chalupě nám vařič odešel do věčných lovišť, grilujeme celkem často. Naposledy to byly pstruzi podle Zdeňka Pohlreicha z jeho kuchařky Šéf na grilu a byli famózní.

GRILOVANÝ PSTRUH S PETRŽELKOU A TYMIÁNEM

2 pstruzi
hladkolistá  petržel
tymián
olivový olej
sůl (hrubá mořská)

Ryby očistíme, omyjeme a otřeme útěrkou. Naplníme je petrželkou a tymiánem a důkladně osolíme (klidně o trochu víc, ryby snesou soli dost). Gril roztopíme a mřížku potřemě olivovým olejem.

Pstruha grilujeme z každé strany 7-10 minut, v průběhu grilování maso potíráme "mašlovačkou" ze snítek tymiánu a petrželky, namočenou v olivovém oleji.

Ryby byly tak dobré, že bohužel neexistuje jejich jediná fotka v hotové podobě. Nešlo odolat ;-) 

Další letní radostí, minimálně mojí, je houbaření. A jestli vám někdo tvrdí, že nerostou, tak buď neví, co mluví, nebo, a to je mnohem horší, žije ve špatné části země.

Při naší poslední výpravě na chalupě jsme našli toto:

Bedly posloužily, pouze osoloné a okmínované, lehce udušené na pánvičce na grilu s trochou olivového  oleje, jako předkrm k pstruhům. Vyzkoušejte.

Většinu lišek jsme zamrazili, ale část také skončila naložená - podle tohoto receptu z kuchařky Viléma Vrabce:

1 kg hub

750 ml octa
750 ml vody
30 g soli
6 kuliček pepře
6 kuliček nového koření
3 bobkové listy
tymián
hořčičné semínko

Houby omyjeme a povaříme v osolené a okyselené vodě. Pot zcedíme a necháme vychladnout. Vychladlé houby poskládáme do sklenic.

Ingredience na nálev povaříme a až vychladne, zalijeme jím houby tak, aby nevyčnívaly, a sterilizujeme. 

Naložené houby se nemají jíst dřív, jak měsíc po naložení. Na to, jaké jsou, si tedy budu muset ještě počkat.

 

Poslení radostí přicházejícího léta je rybíz. Tenhle je od nás ze zahrádky a o víkendu ho bude ještě víc... O něm ale zase někdy příště ;-) 

Jaké je vaše nejoblíbenější roční období? Jsou ve vašem okolí opuštěné sady? Jaké letní ovoce je pro vás to nej?

 

A mimochodem, hledám staré sudetské recepty, neznáte nějaké? Budu vděčná fakt za všechny.

Rebarborový koláč s drobenkou

 

Už dlouho mám vyhlídnutý koláč s rebarborou z kuchařky Šéfkuchařův rok od Jiřího Štifta. Vypadá neuvěřitelně lákavě a od té doby, co jsem si kuchařku pořídila, po něm pošilhávám. Bohužel, nejen že recept vypadá velmi lákavě, vypadá také velmi pracně a tak jsem jeho realizaci již několikrát odložila...

Naposledy jsem došla tak daleko, že jsem rebarboru koupila a byla rozhodnutá, že na koláč dojde ještě ten večer. Jenže člověk míní a život mění, a rebarbora zůstala v ledničce několik dalších dní bez povšimnutí. 

Bylo mi jí, chuděry, dost líto, ale na koláč jsem stále nenacházela sílu, vyhodit jsem jí ale taky nechtěla. A tak přišlo na řadu hledání nějakého rychlého a jednoduchého receptu. Kuchařku Šéfkuchařův rok holt využijeme někdy příště :-)

Prošla jsem tedy všechny možné i nemožné kuchařky, co mám doma. Receptů na koláče s rebarborou v nich bylo poskrovnu, pokud vůbec, a že by vypadaly rychle a jednoduše, to se také říct nedá.

Nakonec vyhrály "Rebarborové řezy s drobenkou" z kuchařky Koláče od Apetitu, kterou jsem dostala k Vánocům. Recept se mi popravdě moc nezdál, po přečtení mi přišlo, že musí být suchý, ale byl to ten nejjednodušší recept, co jsem našla, a tak jsem to riskla. A rozhodně nelitovala...

Rebarborový koláč s drobenkou

75 g krupicového cukru
225 g hladké mouky
půl lžičky kypřícího prášku
1 vejce
100 g másla, rozpuštěného + na vymazání

400 g rebarbory
165 g krupicového cukru
1 lžička vanilkového extraktu (já použila jen vanilkový cukr a taky to šlo :-))

225 g hrubé mouky
100 g krupicového cukru
150 g másla

Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Z mouky, cukru, prášku do pečiva, vejce a másla vypracujeme těsto. To rozprostřeme do koláčové formy (moje jediná změna oproti původnímu receptu, kde je uvedena forma o rozměrech 20 x 30 cm) vyložené pečícím papírem. Předpečeme asi 25 minut, dokud těsto nezpevní.

Rebarboru očistíme, nakrájíme a osladíme krupicovým cukrem (popř. přidáme vanilkový extrakt). Necháme odpočívat a připravíme drobenku, tak že do mouky a cukru zapracujeme studené máslo.

Na předpečené těsto rozprostřeme proslazenou rebarboru a posypeme drobenkou. Pečeme dalších 35 - 40 minut.

Koláč není rozhodně suchý, jak jsem se obávala po přečtení receptu, je jen poněkud drobivý. Ale velice chutný, takže ho určitě vyzkoušejte, sezóna rebarbory už nebude trvat dlouho :-)

Jahodové knedlíky

 

Na pravé české jahody si ještě pár týdnů počkáme, ale jsou chvíle, kdy prostě neodolám kupovaným. Tyhle sice byly z dovozu, ale voněly správně jahodově, že jsem neodolala a jednu bedýnku si donesla domů (a celou cestu se za ten nápad proklínala, protože nést dvě plné tašky, kabelku a dvoukilovou bedýnku jahod nebylo nic moc.

A pak přišla stěžejní otázka. Co s nimi? Část jsme snědli jen tak, to by snad ani jinak nešlo :-) Ale dvě kila jsou dvě kila a kopřivku z jahod neoceníme nikdo, takže volba padla na tvarohové knedlíky. Koneckonců, ty jsou drahého nejoblíbenější.

U nás se nikdy tvarohové knedlíky nedělali, takže jsem k nim z počátku neměla moc velkou důvěru, ovšem když jsem je poprvé jedla od drahého matky, musela jsem uznat, že mají něco do sebe. A dnes je mám radši než ty kynuté.

Recept jsem ale nepoužila ten léty osvědčený, ale našla jiný kdesi na internetu (a už je to tak dávno, že nevím kde), protože ve svém vaření uznávám jen jednu teorii: nevařit jídla, jak je dělá tchýně, protože i kdyby vařila sebevětší blafy (což se ovšem té mé vůbec netýká), tak se jim nedá u drahého konkurovat :-)

   

Suroviny:

500 g měkkého plnotučného tvarohu

100 g másla

2 vejce

směs hrubé a polohrubé mouky 

(množství odhaduji od oka, podle použitého receptu by jí mělo být 400 - 500 g)

špetka soli

jahody

(Toto je dvojnásobná dávka původního receptu, který měl být na 4 porce. Buď jsme moc velcí knedlíkožrouti, nebo nevím, ale u nás by se z původního množství čtyři nenajedli :-))

K servírování: 

Rozpuštěné máslo, moučkový cukr, tvrdý tvaroh

Postup:

Máslo utřeme s tvarohem, přidáme vejce, špetku soli a přisypáváme mouku, dokud těsto nepřestane být lepivé. Z těsta pak odebíráme přiměřené množství, do kterého po jedné zabalujeme jahody (když jsem knedlíky dělala poprvé, drahý měl s mým způsobem přípravy problém, maminka totiž těsto nejřív rozválí, pak rozkrájí a pak plní... takže můžete vyzkoušet obě varianty a pak mi dát vědět, která je lepší).

Uválené knedlíky (hlavně dobře utěsněné) ponoříme do vroucí vody a necháme vařit přibližně 10 minut (podle velikosti), popřípadě rozkrojíme abychom zjistili jejich stav.

Podáváme s nastrouhaným tvrdým tvarohem, posypané moučkovým cukrem a zalité rozpuštěným máslem.

 

Ale abyste si nemysleli, že jsme snědli dvě kila jahod jenom v knedlících, tak vám prozradím, že ne. Zbyly, dokonce dost na kynutý koláč s rebarborou. Recept bude následovat záhy. Tak se těšte :-)

Malinový koláč

 

Když se na něco těším, dopadne to většinou špatně, navíc obvykle platí přímá úměrnost, že čím víc se těším, tím katastrofálnější jsou následky. Takže, jak jinak mohl dopadnout pátek, na který jsem se těšila už od pondělí? 

Pátku se obvykle nemůžu dočkat vždy, kdo by se divil po těch pěti dnech v práci, tentokrát jsem se ale těšila o to víc, že se měl po deseti dnech vrátit můj drahý. (Ne, nebojte, nejsem na něj nezdravě fixovaná, ale vracet se do prázdného bytu mě vůbec nebaví.)

A jak jinak přivítat doma muže, než dobrým jídlem, nejlépe jeho nejoblíbenějším, a k tomu nějakou sladkostí. Navíc nějakou jednoduchou, protože  kuchyň momentálně vypadá jak po výbuchu, jelikož se v ní dělá nová elektrika. Z mých rychlých, ověřených receptů padla volba na malinový koláč.

A tím začal den blbec, koupené mražené maliny mi cestou z práce stihly rozmrznout, protéct dvěma igilitkami, do kterých byly pro jistotu zabalené a totálně mi ušpinit sukni.

Po návratu domů jsem zvládla ještě upustit kelímek s mascarpone, které se samozřejmě rozprsklo po celé kuchyni, a vysypat květináč, abych následně zjistila, že nám z bytu záhadně zmizela obě košťátka...

Koláč jsem ale nakonec zdárně upekla, takže zas tak hrozný den to nebyl.

Na koláč potřebujeme:

1 balení rozváleného křehkého těsta

1 vaničku mascarpone

1 vaničku ricotty

3 vejce

1 limetku

1 balení mražených malin (v sezóně čerstvé)

třtinový cukr dle chuti

Koláčovou formu vyložíme těstem rozváleným na pečícím papírů, pořádně ho do ní vmáčkneme a dno propícháme vidličkou. Na těsto položíme kruh vystřižený z pečícího papíru o průměru o malinko menším než má koláčová forma, kruh zatížíme fazolemi (lze použít normální suché fazole, popř. speciální keramické fazole určené právě k tomuto účelu - aby se těsto při pečení nenadzvedlo) a dáme péct do trouby předehřáté na 160 stupňů asi na 15 minut.

Mezitím smícháme mascarpone s ricottou, vejci a cukrem. Limetku důkladně omyjeme a z jedné její poloviny nastrouháme kůru (pouze zelenou část), kterou přidáme do směsi. Na závěr opatrně vmícháme šťávu z limetky a maliny, abychom příliš nepoškodily jejich strukturu.

Když je těsto lehce nazlátlé, vyndáme pečící papír z fazolemi a místo nich na korpus opatrně nalijeme malinový krém. Vrátíme do trouby a pečeme dokud krém neztuhne a jeho povrch není jen mírně třaslavý.

Drahý nakonec přijel, po dlouhém mučení přiznal, že obě naše košťátka má v autě, společnými silami se nám podařilo zkratovat elektriku tak, že nám přestalo svítit světlo v koupelně a v obýváku, a vydali jsme se společně do našeho víkendového domu (to zní líp jak na chalupu, ne?). 

Koláč přišel na řadu až v sobotu k pozdní snídani na zahradě a dokonale tam zapadl.