Olivovo-cuketoví šneci

Na zahradě pomalu dozrávají cukety, čerstvých bylinek je všude dost a tak konečně došlo na olivovo-cuketové šneky, na které jsem se chystala už dlouho, ale pořád nějak nebyl čas. 

Recept vyšel loni v Apetitu a pár měsíců na to jsem ho (i se stejnou fotkou) zaregistrovala také v konkurenčním Foodu. To, že oba přebírají recepty a fotografie ze zahraničních časopisů, ještě chápu, ale musí být stejné včetně fotek? A v rozmezí pár měsíců?

Co je potřeba?

350 g hladké mouky

150 g špaldové mouky

20 g čerstvého droždí

2 lžíce olivového oleje

1 lžička soli

svazek hladkolisté petrželky

svazek pažitky (já vyměnila za tymián)

250 g cuket

250 g červené cibule

50 g oliv

20 g másla

čerstvě mletý pepř

Obě mouky smíchejte, udělejte důlek a do něj rozdrobte droždí, zalijte 250 ml teplé vody, olej, cukr a sůl. Suroviny zpracujte na těsto a nechte kynout v teple na dvojnásobné množství. 

Nasekejte bylinky a na drobno nakrájejete cuketu a cibuli, olivy přepulte. Poté cuketu a cibuli poduste na másle, a na závěr přidejte olivy, bylinky a podle chuti osolte a opepřete.

Nakynuté těsto vyválejte na pomoučněném válu, poklaďtě cibulovocuketovou směsí a srolujte. Vzniklý válec rozkrájejte asi na 3 cm široké kousky a položte řezem  nahoru na plech vyložený pečícím papírem. Nechte kynout dalších 30 minut, poté vložte do trouby předehřáté na 180 stupňů a pečte 45 minut.

Šneci jsou skvělá letní večeře, zvlášť pokud k nim přidáte čerstvý domácí salát a sklenici dobře vychlazeného bílého vína. A neztratí se ani mezi pohoštěním pro kamarády. Jenom musí mít rádi olivy :-) 

Domácí těstoviny - červencová výzva The Daring Cooks

Červencovou výzvu pro nás připravila Steph ze Steph Food a její zadání znělo domácí těstoviny rukama, tedy bez použití mixérů apod.

A tomu já tedy říkám výzva! Na domácí pastu jsem se chystala už dlouho, a konečně přišel ten pravý důvod, proč do toho skutečně jít. Výsledek nebyl nijak extra fotogenický, ale moc dobrý, a příště se jich už určitě nebudu tak obávat :-)

Recept na těstoviny jsem našla u Marcelly Hazan, sugo vzniklo z toho, co se našlo v ledničcce, koneckonců, italské kuchyni sluší jednoduché kombinace.

Domácí těstoviny:

1 šálek hladké mouky 00

2 vejce

Mouku nasypeme a pracovní plochu, uděláme v ní důlek a přidáme vejce. Vajíčka asi minutu promícháváme vidličkou a poté do nich začneme zapracovávat mouku, dokud nemá hladkou a kompaktní strukturu. Pokud je moc řídké, přdáme další mouku. Poté těsto pořádně prohněťte. Trvat by to mělo minimálně 8 minut a je to nejnáročnější část celé přípravy.

Poté je těsto připravené k zpracování ve strojku. Já strojek bohužel nemám, tak mě čekalo zdlouhavé válení válečkem na co nejtenčí placku. Zde je asi hlavní důvod výsledné nefotogeničnosti, protože se mi vyválení ne úplně podařilo :-)

Vyválené placky necháme minimálně 10 minut proschnout na čisté útěrce. Poté je můžeme nakrájet do požadovaných tvarů a rovnou je vařit v dostatečně osolené, vroucí vodě. Trvá to jen pár minut.

Sugo:

olivový olej

1 malá cibulka

2 stroužky česneku

hrst lišek

listy čerstvého špenátu

Špenát spaříme horkou vodou. Na olivovém oleji osmahneme cibulku a česnek. Přidáme liškya podusíme je do měkka. Na závěr vložíme spařený špenát a uvařené těstoviny. Promícháme, aby se chutě propojily, a na talířích posypeme strouhaným parmazánem.

Dobrou chuť.

Léto začíná

 

Co nechodím do školy, je pro mě léto takový abstraktní pojem. Léto jsou prázdniny a na ty můžu v klidu zapomenout :-( 

Na řadu pak přichází takové ty letní pocity jako cesta vlakem na Křivoklát podél Berounky, sbírání hub, zavařování, festivaly a grilování... to je pro mě, chudinku pracující, to pravé léto. 

A to pro mě začalo v pátek koncertem Čechomoru na Křivoklátě. Existuje snad něco víc letního?

Určitě ano, a tím jsou třešně, ta nejlepší přezvěst léta, co znám. Jak jsem psala už dřív, na naší zahradě se díky jarním mrazům neurodila ani jedna. Ovšem mráz nepostihl všechny stromy v okolí a tak jsme si natrhali třešní dostatek v jednom nedalekém, opuštěném sadu. Byly dokonalé, velké a, co jsem nikdy nezažila, absolutně nečervivé.

 

 

Tohle je asi jedna z výhod mít venkovské sídlo  v Sudetech. Je tam spousta opuštěných míst, o která nikdo nestojí, místa, která jsou krásná a nádherná, a je na nich dosud znát, že kdysi o ně někdo pečoval s láskou, protože to byl jeho domov. 

A nevím, nemůžu si pomoct, nikde jinde mi nepřijde tak patrné, že lidé  (samozřejmě ne všichni) nemají vztah k místu, odkud pochází, jako tam.

 

 

Ale zpět od smutných témat naší minulosti. Ať je to jakkoliv, aspoň mám třešně. A co s nimi?

 

Navrhuji třeba Třešňové blues:

 

 

Recept najdete zde, vyšel v jednom z letních čísel Apetitu a je naprosto dokonalý.  Postupovala jsem přešně podle receptů a .... nemám slov. Takže, až příště pozvete tchýní na návštvu, tímhle ji dokonale umlčíte ;-) Ta chuť je prost báječná.

Třešní ovšem bylo spousta a tak jsme jich pár i zavařili, na krušnou zimu, která přijde, ať chceme a nebo nechceme. 

 

Další radostí léta je grilování. A vzhledem k tomu, že na chalupě nám vařič odešel do věčných lovišť, grilujeme celkem často. Naposledy to byly pstruzi podle Zdeňka Pohlreicha z jeho kuchařky Šéf na grilu a byli famózní.

GRILOVANÝ PSTRUH S PETRŽELKOU A TYMIÁNEM

2 pstruzi
hladkolistá  petržel
tymián
olivový olej
sůl (hrubá mořská)

Ryby očistíme, omyjeme a otřeme útěrkou. Naplníme je petrželkou a tymiánem a důkladně osolíme (klidně o trochu víc, ryby snesou soli dost). Gril roztopíme a mřížku potřemě olivovým olejem.

Pstruha grilujeme z každé strany 7-10 minut, v průběhu grilování maso potíráme "mašlovačkou" ze snítek tymiánu a petrželky, namočenou v olivovém oleji.

Ryby byly tak dobré, že bohužel neexistuje jejich jediná fotka v hotové podobě. Nešlo odolat ;-) 

Další letní radostí, minimálně mojí, je houbaření. A jestli vám někdo tvrdí, že nerostou, tak buď neví, co mluví, nebo, a to je mnohem horší, žije ve špatné části země.

Při naší poslední výpravě na chalupě jsme našli toto:

Bedly posloužily, pouze osoloné a okmínované, lehce udušené na pánvičce na grilu s trochou olivového  oleje, jako předkrm k pstruhům. Vyzkoušejte.

Většinu lišek jsme zamrazili, ale část také skončila naložená - podle tohoto receptu z kuchařky Viléma Vrabce:

1 kg hub

750 ml octa
750 ml vody
30 g soli
6 kuliček pepře
6 kuliček nového koření
3 bobkové listy
tymián
hořčičné semínko

Houby omyjeme a povaříme v osolené a okyselené vodě. Pot zcedíme a necháme vychladnout. Vychladlé houby poskládáme do sklenic.

Ingredience na nálev povaříme a až vychladne, zalijeme jím houby tak, aby nevyčnívaly, a sterilizujeme. 

Naložené houby se nemají jíst dřív, jak měsíc po naložení. Na to, jaké jsou, si tedy budu muset ještě počkat.

 

Poslení radostí přicházejícího léta je rybíz. Tenhle je od nás ze zahrádky a o víkendu ho bude ještě víc... O něm ale zase někdy příště ;-) 

Jaké je vaše nejoblíbenější roční období? Jsou ve vašem okolí opuštěné sady? Jaké letní ovoce je pro vás to nej?

 

A mimochodem, hledám staré sudetské recepty, neznáte nějaké? Budu vděčná fakt za všechny.

Kulajda s liškami

 

Na zahradě dozrává kopr, první letošní houbařská výprava přinesla své plody v podobě lišek, vajíček je taky dostatek, stánky jsou plné raných brambor a tak neexistuje lepší doba na to uvařit  českou klasiku - kulajdu.

Doma jsme kulajdu nikdy nedělali a popravdě mě nikdy ani moc nelákala, polívka s koprem a smetanou? A ještě s tak divným názvem? Raději jsem se od ní držela dál. Pak jsem se seznámila se svým drahým a u nich se kulajda dělá, takže jsem neunikla :-)

Nakonec přišla chvíle, kdy si drahý řekl, že bych mu ji měla uvařit já. Chápete tu drzost? A jelikož se svým názorem, že vařit stejná jídla jako drahého matka je poněkud nebezpečné, jsem se vám tady už pochlubila, není divu, že jsem si našla recept úplně jiný, právě s koprem a liškami. A tak jsem se seznámila se svojí nejoblíbenější polévkou :-)

Pro úplnost, recept je z kuchařky Rande s gurmánkou od Šárky Škáchové. Polévku jsem už ale vařila tolikrát, že poměry a postupy se už mohou od toho původního trochu lišit.

Co je potřeba?

5 středních brambor
2 hrsti (nebo podle chuti) lišek
vajíčka
zakysaná smetana
2 lžíce hladké mouky
kopr
kmín
pepř
bobkový list
nové koření
ocet
sůl

Lišky pečlivě očistíme a nakrájíme, brambory omyjeme nebo oloupeme a také nakrájíme a obojí dáme vařit spolu s několika bobkovými listy, kmínem, 3 kuličkami nového koření, několika kuličkami černého pepře a solí. Vaříme dokud brambory nezměknou.

V zakysané smetaně rozkvedláme hladkou mouku, přidáme do polévky, rozmícháme tak, aby nám v polévce nezůstaly hrudky, a ještě chvíli povaříme. Poté dochutíme koprem a octem, popř. dle chti dosolíme a dopepříme.

Na závěr do polévky vyklepneme vejce, tak aby se žloutek nerozbil, a necháme dojít mimo plotnu  - žloutek  pak zůstane správně tekutý.

Už víte, co budete vařit, až najdete v lese lišky? Jak je máte nejraději vy? Rostou u vás? A co jiné houby? 

A pokud se kulajdy bojíte podobně jako já, už, prosím, neváhejte. Budete určitě překvapení, jak dobrá ta polívka s tím divným názvem je :-)

Pissaladiére

 

Jsem opět sama doma (naštěstí snad už ne na dlouho) a tak jsem si k večeři vyrobila svůj současný hit číslo 1. Poprvé jsem ho dělala teprve před několika měsíci a od té doby se jej nemůžu nabažit. Muž z něj ale až tak nadšený není (=nemusí ho mít k večeři obden), takže jsem využila možnosti, že je pryč.

A o čem je tu vlastně řeč? O provensálském cibulovém koláči s olivami a ančovičkami. Receptů na něj existuje asi hodně, já za tu krátkou dobu narazila minimálně na tři, dělala jsem ale zatím jenom verzi od Hanky Michopulu z kuchařky Zpátky domů. Je totiž vynikající a snadný. Prostě dokonalý.

Co je potřeba:
1 balení hotového kynutého těsta (nap. Wewalka)
1 kg cibule
2 rajčata
1 konzervu ančoviček
černé olivy
tymián
sůl a čerstvě mletý pepř
olivový olej

Těsto rozložíme na plech či pekáč, ve kterém pissaladiére budeme péct, a necháme jej odpočinout a lehce nakynout. Cibule rozpůlíme a poté nakrájíme, aby nám vznikly půlkroužky. Rajčata rozkrájíme na drobno.

Na pánvi rozehřejeme olivový olej, přidáme cibuli s rajčaty, osolíme, opepříme a přidáme nasekaný tymián. Dusíme asi 40 minut, dokud cibule nezezlátne a rajčata se téměř nerozpadají.

Hotovou směs rozprostřeme na těsto, na ni vyskládáme do kosočtverců ančovičky (můžeme je i podélně nakrájet) a do prázdných míst položíme olivy.

Pečeme v troubě, kterou jsme si předem vyhřáli asi na 160 stupňů, dokud těsto nezezlátne.

Se sklenkou bílého vína je to dokonalá letní večeře, která spolehlivě připomene dovolenou u moře. Já  dnes víno tedy neměla, ale koláč byl vynikající i s vodou. Dokonce začínám uvažovat, že vyzkouším i jiné recepty na tenhle  zázrak, třeba někde čeká nějaký ještě dokonalejší, i když tomu tedy nevěřím :-)

Zdravý bramborový salát - červnová výzva The Daring Cooks

Tak je to tady, neodolala jsem a taky se přihlásila k The Daring Cooks :-) První výzvou (pro mě) byl zdravý bramborový salát od Jamie Sorrento. Nebyl určen žádný striktní recept a bylo tedy na každém, jak k výzvě přistoupí. Takže jsem dlouho váhala a přemýšlela, co s těmi bramborami udělat, až jsem nakonec vyrobila naprosto neoriginální, jarní salát.

Ingredience (pro 2 osoby):

0,5 kg raných brambor
1 svazek ředkviček
1 svazek jarní cibulky

Na zálivku:
olivový olej
vinný ocet (já použila bílý s estragonem)
1 jarní cibulka
dijonská hořčice
vetvička rozmarýnu
hrubá mořská sůl

Brambory pečlivě umyjeme a i se slupkou uvaříme, tak aby byly měkké ale ne rozvařené. Cibulku a ředkvičky nakrájíme na kolečka.

Jednu jarní cibulku nakrájíme na drobno, dáme do hmoždíře a přidáme olivový olej, vinný ocet, hořčici, rozmarýn a sůl. Lehce ve hmoždíři zpracujeme a pečlivě promícháme. Zálivkou přelijeme vlažné brambory,  ke kterým jsme přidali nakrájenou jarní cibulku a ředkvičky, a necháme aspoň hodinku odležet, aby se chutě propojily.

 

Salát lze jíst jen tak (druhý den jsem si ho odnesla k obědu do práce a byl moc fajn), ale hodil by se i k rybě nebo k obligátnímu českému řízku. Pokud je to váš favorit, tak směle do toho!

První výzva The Daring Cooks je tedy za mnou. Popravdě jsem očekávala, že půjde o trochu větší výzvu než zrovna o bramborový salát, který je v Čechách doma, byť v poněkud těžší, majonézové (a především vánoční) verzi. Tak uvidíme, co bude ve výzvě na tento měsíc :-) Třeba to bude fakt velká výzva.

Jarní kuře s bylinkami

 

Přes veškeré moje plány a naděje jsem nezvládla účast ani na Prague Food Festivalu, ani na Festivalu středomořských chutí. Ne že by mě to nemrzelo, bohužel mě ale dohnaly resty dní, či spíš roků, minulých (už jste někdy slepovali zvoncové poháry z doby bronzové?) a tak jsem dva minulé víkendy musela zasvětit poněkud jiné činnosti než je vaření. Ale čas na kuře po jarním způsobu zbyl a tak se s vámi podělím o recept :-)

Budeme potřebovat:

nové brambory (podle počtu strávníků)
kuřecí stehna (nápodobně)
čerstvý sýr (1-2 balení)
bylinky ze zahrádky (např. pažitku)
jarní cibulku
rajčata

Brambory i se slupkou pečlivě omyjeme a nakrájímě na kousky. Rozprostřeme do zapékací mísy  a přidáme pokrájená rajčata. Osolíme, nejlépe hrubou mořskou solí, a pokapeme extra panenským olivovým olejem.

 

1-2 balení čerstvého sýra (já použila Lučinu) smícháme se sezóními bylinkami (jarní cibule, pažitka, použít lze jakékoliv bylinky podle chuti) a vzniklou směsí naplníme kuřecí stehna pod kůží.

Položíme na připravené brambory, maso osolíme a dáme péct dokud nejsou brambory měkké a maso upečené...

 

Hledáte ideání oběd pro víkend na chalupě? Tak tenhle recept by neměl zklamat :-) Využijete bylinky ze zahrádky, pro přípravu stačí jenom trouba, pokud se vám, stejně jako mně, nechce zatápět v kamnech, když elektrický vařič odešel do večných lovišť.

 

Rebarborový koláč s drobenkou

 

Už dlouho mám vyhlídnutý koláč s rebarborou z kuchařky Šéfkuchařův rok od Jiřího Štifta. Vypadá neuvěřitelně lákavě a od té doby, co jsem si kuchařku pořídila, po něm pošilhávám. Bohužel, nejen že recept vypadá velmi lákavě, vypadá také velmi pracně a tak jsem jeho realizaci již několikrát odložila...

Naposledy jsem došla tak daleko, že jsem rebarboru koupila a byla rozhodnutá, že na koláč dojde ještě ten večer. Jenže člověk míní a život mění, a rebarbora zůstala v ledničce několik dalších dní bez povšimnutí. 

Bylo mi jí, chuděry, dost líto, ale na koláč jsem stále nenacházela sílu, vyhodit jsem jí ale taky nechtěla. A tak přišlo na řadu hledání nějakého rychlého a jednoduchého receptu. Kuchařku Šéfkuchařův rok holt využijeme někdy příště :-)

Prošla jsem tedy všechny možné i nemožné kuchařky, co mám doma. Receptů na koláče s rebarborou v nich bylo poskrovnu, pokud vůbec, a že by vypadaly rychle a jednoduše, to se také říct nedá.

Nakonec vyhrály "Rebarborové řezy s drobenkou" z kuchařky Koláče od Apetitu, kterou jsem dostala k Vánocům. Recept se mi popravdě moc nezdál, po přečtení mi přišlo, že musí být suchý, ale byl to ten nejjednodušší recept, co jsem našla, a tak jsem to riskla. A rozhodně nelitovala...

Rebarborový koláč s drobenkou

75 g krupicového cukru
225 g hladké mouky
půl lžičky kypřícího prášku
1 vejce
100 g másla, rozpuštěného + na vymazání

400 g rebarbory
165 g krupicového cukru
1 lžička vanilkového extraktu (já použila jen vanilkový cukr a taky to šlo :-))

225 g hrubé mouky
100 g krupicového cukru
150 g másla

Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Z mouky, cukru, prášku do pečiva, vejce a másla vypracujeme těsto. To rozprostřeme do koláčové formy (moje jediná změna oproti původnímu receptu, kde je uvedena forma o rozměrech 20 x 30 cm) vyložené pečícím papírem. Předpečeme asi 25 minut, dokud těsto nezpevní.

Rebarboru očistíme, nakrájíme a osladíme krupicovým cukrem (popř. přidáme vanilkový extrakt). Necháme odpočívat a připravíme drobenku, tak že do mouky a cukru zapracujeme studené máslo.

Na předpečené těsto rozprostřeme proslazenou rebarboru a posypeme drobenkou. Pečeme dalších 35 - 40 minut.

Koláč není rozhodně suchý, jak jsem se obávala po přečtení receptu, je jen poněkud drobivý. Ale velice chutný, takže ho určitě vyzkoušejte, sezóna rebarbory už nebude trvat dlouho :-)

Quiche pro návštěvu

 

Moc ráda k nám zvu návštěvy. Nevím jak vás, ale mě baví sedět u domácího jídla se skleničkou vína a klábosit o čemkoliv. Nejlépe o jídle, ale to už je většinou jen přidaná hodnota.

Moc ráda také vymýšlím čím tu kterou návštěvu uctít. Co budeme servírovat jako hlavní chod? A jaký by se k tomu všemu hodil dezert? A bude jim to chutnat?

Bude jim to chutnat? je totiž zcela zásadní otázka :-) Neznám jediného člověka, který by jedl vše a zkombinovat chutě všech pozvaných je tak trochu umění. 

Nedávno u nás byli moji spolužáci z vysoké, ona vegetariánka, on nejí houby. Vražedná kombinace pro kuchtíka :-) Zvlášť pro mě, jelikož mým vrcholným uměním ve vegetariánské kuchyni je houbové risotto a lasagne s houbovou omáčkou....Nastal čas vymyslet něco nového...

A řešení nakonec bylo veskrze jednoduché - upeču quiche! Přesněji dva quiche. Jeden vegetariánský s houbami a pórkem a druhý s cibulí a slaninou.

QUICHE S PÓRKEM A ŽAMPIONY

1 balení vyváleného křehlého těsta (moje oblíbené je Wewalka)

1 kelímek sladké smetany

3 vejce

150 - 200 g tvrdého sýra (např. gruyére)

1-2 pórky

250 g žampionů

máslo

sůl, pepř

Rozváleným těstem vyložíme máslem vymazanou koláčovou formu. Těsto na dně pokryjeme pečícím papírem a zasypeme fazolemi. Těsto vložíme do předehřáté trouby a pečeme, dokud trochu nezezlátne.

Mezitím připravíme náplň. Pórek a žampiony nakrájíme na plátky a podusíme na másle do změknutí. Ve smetaně rozmícháme vejce a přidáme nastrouhaný sýr a žampiony s pórkem, podle chuti dosolíme a opepříme.

Náplň vylejeme na předpečený korpus a pečeme přibližně další půl hodinu, dokud náplň nezezlátne. Necháme trochu vychladnout a podáváme, dobrý je ale i studený. Ideálním doplňkem je sklenka vychlazeného bílého vína a salát. Třeba tenhle:

 

JARNÍ SALÁT

Ředkvičky nakrájíme na tenké plátky, přidáme lístky rukoly a římského salátu, v případě potřeby lehce natrhané. Zalijeme olivovým olejem a bílým vinným octem, lehce opepříme čerstvě namletým barevným pepřem a posypeme rozdrobeným balkánským sýrem.

Recept na quiche lorraine (tedy na ten s cibulí a slaninou - tedy ten co je na poslední fotce) bude někdy příště. A slibuju, že v něm už použiju domácí křehké těsto. Fakt :-)