Malinový koláč

 

Když se na něco těším, dopadne to většinou špatně, navíc obvykle platí přímá úměrnost, že čím víc se těším, tím katastrofálnější jsou následky. Takže, jak jinak mohl dopadnout pátek, na který jsem se těšila už od pondělí? 

Pátku se obvykle nemůžu dočkat vždy, kdo by se divil po těch pěti dnech v práci, tentokrát jsem se ale těšila o to víc, že se měl po deseti dnech vrátit můj drahý. (Ne, nebojte, nejsem na něj nezdravě fixovaná, ale vracet se do prázdného bytu mě vůbec nebaví.)

A jak jinak přivítat doma muže, než dobrým jídlem, nejlépe jeho nejoblíbenějším, a k tomu nějakou sladkostí. Navíc nějakou jednoduchou, protože  kuchyň momentálně vypadá jak po výbuchu, jelikož se v ní dělá nová elektrika. Z mých rychlých, ověřených receptů padla volba na malinový koláč.

A tím začal den blbec, koupené mražené maliny mi cestou z práce stihly rozmrznout, protéct dvěma igilitkami, do kterých byly pro jistotu zabalené a totálně mi ušpinit sukni.

Po návratu domů jsem zvládla ještě upustit kelímek s mascarpone, které se samozřejmě rozprsklo po celé kuchyni, a vysypat květináč, abych následně zjistila, že nám z bytu záhadně zmizela obě košťátka...

Koláč jsem ale nakonec zdárně upekla, takže zas tak hrozný den to nebyl.

Na koláč potřebujeme:

1 balení rozváleného křehkého těsta

1 vaničku mascarpone

1 vaničku ricotty

3 vejce

1 limetku

1 balení mražených malin (v sezóně čerstvé)

třtinový cukr dle chuti

Koláčovou formu vyložíme těstem rozváleným na pečícím papírů, pořádně ho do ní vmáčkneme a dno propícháme vidličkou. Na těsto položíme kruh vystřižený z pečícího papíru o průměru o malinko menším než má koláčová forma, kruh zatížíme fazolemi (lze použít normální suché fazole, popř. speciální keramické fazole určené právě k tomuto účelu - aby se těsto při pečení nenadzvedlo) a dáme péct do trouby předehřáté na 160 stupňů asi na 15 minut.

Mezitím smícháme mascarpone s ricottou, vejci a cukrem. Limetku důkladně omyjeme a z jedné její poloviny nastrouháme kůru (pouze zelenou část), kterou přidáme do směsi. Na závěr opatrně vmícháme šťávu z limetky a maliny, abychom příliš nepoškodily jejich strukturu.

Když je těsto lehce nazlátlé, vyndáme pečící papír z fazolemi a místo nich na korpus opatrně nalijeme malinový krém. Vrátíme do trouby a pečeme dokud krém neztuhne a jeho povrch není jen mírně třaslavý.

Drahý nakonec přijel, po dlouhém mučení přiznal, že obě naše košťátka má v autě, společnými silami se nám podařilo zkratovat elektriku tak, že nám přestalo svítit světlo v koupelně a v obýváku, a vydali jsme se společně do našeho víkendového domu (to zní líp jak na chalupu, ne?). 

Koláč přišel na řadu až v sobotu k pozdní snídani na zahradě a dokonale tam zapadl.

Linguine s bazalkovým pestem

Už druhý týden jsem sama doma, muž mě opustil (z pracovních důvodů, aby si někdo hned nemyslel) a tak se místo vyvařování po večerech spíš odbývám, chleba "s něčím" musí stačit. Samu pro sebe mě totiž vařit nebaví.

Včera ale byl ten den, kdy už jsem na chleba s něčím opravdu neměla chuť, a tak přišla na řadu rychlovka, někdy též zvaná příznačně: co dům dal. V lednice jsem objevila načeté pesto, mozarellu, pár zbylých rajčat a černé olivy, na stole v květináči pomalu uvadala bazalka, koupená v euforii, že z ní určitě brzy něco udělám, k čemuž ovšem dosud nedošlo.

 

Psát zde nějaký podrobný recept asi nemá cenu, on to vlastně pořádný recept ani není. Linguine uvaříme al dente, ještě horké promícháme s pestem, nadrobno nakrájenými olivami a rajčaty. Pak stačí jen na talíři posypat mozarellou natrhanou na kousky a čerstvými lístky bazalky.

Lososová pomazánka

Taky to máte tak? Sotva se aspoň trochu prodlouží dny a zima začne vyklízet místo mnohem příjemnějšímu ročnímu období, začnu mít neodbytný pocit, že nežiju dostatečně zdravě, jím samá těžká jídla, že jsem přes zimu nehorázně přibrala (což je bohužel většinou i pravda) a že bych měla začít jíst víc zeleniny, míň masa a přestat pít víno.

Víno přestanu pít málokdy, nebo to vydržím sotva pár dní. Mám ho prostě ráda, i když nejsem žádný znalec, a nějakou tu radost ze života si přece musím nechat. Maso omezit zvládnu, ale nic se nemá přehánět, že. Tak mi nakonec nejdéle vydrží předsevzetí "budu jíst víc zeleniny". Jediné, co mě ohledně ní v tomhle období mrzí, je fakt, že zahrada zatím spí, či se teprve probouzí, a kromě zbytku brambor ze sklepa (a pár dalších záležitostí) jsme odkázáni hlavně na supermarkety.

Do tohoto mého jarního rozpoložení jsem nedávno u Lucie narazila na dvě moc lákavě vypadající pomazánky a vzpomněla si, že už jsem dlouho nevyráběla tu svoji nej z uzeného lososa, která přesně odpovídá všem mým jarním požadavkům.

Na lososovou pomazánku budeme potřebovat:
150 g uzeného lososa
(pokud mi občas zbyde domácí gravlax, tak použiji ten)
1 limetku
1 větší jarní cibulku
půl svazku kopru
100 g lučiny
150 g tvarohu
sůl, pepř

Uzeného lososa nakrajíme nadrobno a podle chuti zakápneme limetkovou šťávou, přidáme drobně nakrájenou jarní cibulku a nasekaný kopr. Přidáme lučinu s tvarohem, dle chuti osolíme a opepříme a důkladně promícháme a necháme vychladit.

Pomazánka je moc dobrá nejen jako rychlá "náhražka" teplé večeře, ale skvěle se hodí i na jednohubky nebo chlebíčky. Pokud už vás začala nudit klasika, nebo chcete zkusit něco nového, je to ta nejlepší volba. Pomazánka je prostě luxusní a rozhodně s ní každého hosta (pokud není vegetarián) potěšíte. 

Začínáme

Trvalo to dlouho, než jsem se odhodlala, ale jednou ten okamžik přijít musel. Konekonců se k tomuhle kroku chystám už pár měsíců (no dobře, přiznávám, spíš rok a půl). A dnes je to tady. Můj nový blog je na světě.

A protože mám muže, co rád jí a taky zahradničí (a občas zvládne i něco ulovit), a já ráda sklízím a vařím (a občas i něco málo upeču), bylo hlavní téma jasné.

Tak vás tu vítám a doufám, že vám bude u mě v kuchyni a na zahradě chutnat :-)