Nastal čas sklízet špenát. Nevím jak vy, ale já jsem ráda, že mezi vrcholná čísla mé kuchyně nepatří uzené, bramborový knedlík a špenát, protože pak bych se asi cítila poněkud méněcenná. Přece jen, těch pár řádků špenátu by mi stačilo asi tak na dvakrát, a to mi za tu dřinu rozhodně nestojí (i když, kajícně musím přiznat, většinou dře spíš muž).
A tak jsem se zapojila aspoň do sklízení a skladování. Na pomoc jsem vytáhla zděděný modrý cedník a pak to šlo skoro samo. No, není stylový?
Takže špenát jsem (s pomocí dalších) otrhala, spařila horkou vodou a narvala do mrazáku. Část čerstvých listů jsem upotřebila hned do různých salátů. A další špenátové recepty budou následovat. Holt to není jednoduché mít foodblog a muže pryč :-(
A jak to máte vy? Vaříte si sami pro sebe nebo vás víc baví vařit pro někoho jiného jako mě?
A už jste někdy zkoušeli polykulturní pěstování? Ty pravidelné řádky jsou celkem nuda, ne? Já s tím celkem koketuji, ale pořád si nejsem jistá. Co si myslíte vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat