Zdravý bramborový salát - červnová výzva The Daring Cooks

Tak je to tady, neodolala jsem a taky se přihlásila k The Daring Cooks :-) První výzvou (pro mě) byl zdravý bramborový salát od Jamie Sorrento. Nebyl určen žádný striktní recept a bylo tedy na každém, jak k výzvě přistoupí. Takže jsem dlouho váhala a přemýšlela, co s těmi bramborami udělat, až jsem nakonec vyrobila naprosto neoriginální, jarní salát.

Ingredience (pro 2 osoby):

0,5 kg raných brambor
1 svazek ředkviček
1 svazek jarní cibulky

Na zálivku:
olivový olej
vinný ocet (já použila bílý s estragonem)
1 jarní cibulka
dijonská hořčice
vetvička rozmarýnu
hrubá mořská sůl

Brambory pečlivě umyjeme a i se slupkou uvaříme, tak aby byly měkké ale ne rozvařené. Cibulku a ředkvičky nakrájíme na kolečka.

Jednu jarní cibulku nakrájíme na drobno, dáme do hmoždíře a přidáme olivový olej, vinný ocet, hořčici, rozmarýn a sůl. Lehce ve hmoždíři zpracujeme a pečlivě promícháme. Zálivkou přelijeme vlažné brambory,  ke kterým jsme přidali nakrájenou jarní cibulku a ředkvičky, a necháme aspoň hodinku odležet, aby se chutě propojily.

 

Salát lze jíst jen tak (druhý den jsem si ho odnesla k obědu do práce a byl moc fajn), ale hodil by se i k rybě nebo k obligátnímu českému řízku. Pokud je to váš favorit, tak směle do toho!

První výzva The Daring Cooks je tedy za mnou. Popravdě jsem očekávala, že půjde o trochu větší výzvu než zrovna o bramborový salát, který je v Čechách doma, byť v poněkud těžší, majonézové (a především vánoční) verzi. Tak uvidíme, co bude ve výzvě na tento měsíc :-) Třeba to bude fakt velká výzva.

Sklízíme špenát

Nastal čas sklízet špenát. Nevím jak vy, ale já jsem ráda, že mezi vrcholná čísla mé kuchyně nepatří uzené, bramborový knedlík a špenát, protože pak bych se asi cítila poněkud méněcenná. Přece jen, těch pár řádků špenátu by mi stačilo asi tak na dvakrát, a to mi za tu dřinu rozhodně nestojí (i když, kajícně musím přiznat, většinou dře spíš muž).

A tak jsem se zapojila aspoň do sklízení a skladování. Na pomoc jsem vytáhla zděděný modrý cedník a pak to šlo skoro samo. No, není stylový?

Takže špenát jsem (s pomocí dalších) otrhala, spařila horkou vodou a narvala do mrazáku. Část čerstvých listů jsem upotřebila hned do různých salátů. A další špenátové recepty budou následovat. Holt to není jednoduché mít foodblog a muže pryč :-(

A jak to máte vy? Vaříte si sami pro sebe nebo vás víc baví vařit pro někoho jiného jako mě? 

A už jste někdy zkoušeli polykulturní pěstování? Ty pravidelné řádky jsou celkem nuda, ne? Já s tím celkem koketuji, ale pořád si nejsem jistá. Co si myslíte vy?

Jarní kuře s bylinkami

 

Přes veškeré moje plány a naděje jsem nezvládla účast ani na Prague Food Festivalu, ani na Festivalu středomořských chutí. Ne že by mě to nemrzelo, bohužel mě ale dohnaly resty dní, či spíš roků, minulých (už jste někdy slepovali zvoncové poháry z doby bronzové?) a tak jsem dva minulé víkendy musela zasvětit poněkud jiné činnosti než je vaření. Ale čas na kuře po jarním způsobu zbyl a tak se s vámi podělím o recept :-)

Budeme potřebovat:

nové brambory (podle počtu strávníků)
kuřecí stehna (nápodobně)
čerstvý sýr (1-2 balení)
bylinky ze zahrádky (např. pažitku)
jarní cibulku
rajčata

Brambory i se slupkou pečlivě omyjeme a nakrájímě na kousky. Rozprostřeme do zapékací mísy  a přidáme pokrájená rajčata. Osolíme, nejlépe hrubou mořskou solí, a pokapeme extra panenským olivovým olejem.

 

1-2 balení čerstvého sýra (já použila Lučinu) smícháme se sezóními bylinkami (jarní cibule, pažitka, použít lze jakékoliv bylinky podle chuti) a vzniklou směsí naplníme kuřecí stehna pod kůží.

Položíme na připravené brambory, maso osolíme a dáme péct dokud nejsou brambory měkké a maso upečené...

 

Hledáte ideání oběd pro víkend na chalupě? Tak tenhle recept by neměl zklamat :-) Využijete bylinky ze zahrádky, pro přípravu stačí jenom trouba, pokud se vám, stejně jako mně, nechce zatápět v kamnech, když elektrický vařič odešel do večných lovišť.

 

Na výletě U Jezzu

 

Léto pomalu začíná, sice ještě ne podle kalendáře, ale počasí tomu nasvědčuje, a tak přišel čas zmínit se o mé nejoblíběnější, výletní a zároveň letní (v zimě mají totiž zavřeno) hospodě. Jmenuje se U Jezzu, což jak jste možná pochopili, v sobě mísí slova jazz a jez, a obojího si zde s trochou štěstí můžete užít :-) Najdete ji v Roztokách u Křivoklátu, přímo na břehu řeky Berounky.

Není to ledajaká hospoda, dokonce si už vysloužila i zápis na Scuk a to jim přeju moc. Nehrajou si na nic, co nejsou, vaří klasiku, kterou žádný výletník nepohrdne a osvěží pivem nebo pro nepivaře třeba mojitem (osobně mám moc ráda jejich caipirinhu). A co víc si člověk může v létě na výletě přát?

Třeba ďábeskou topinku, která tedy zas tak moc ďábelská není, zato je ale dost dobrá. Zvlášť po pár pivech :-)

Takže až budete sjíždět Berounku, nebo pojedete obdivovat krásy Křivoklátska, hospodu U Jezzu rozhodně nevynechejte.

Rebarborový koláč s drobenkou

 

Už dlouho mám vyhlídnutý koláč s rebarborou z kuchařky Šéfkuchařův rok od Jiřího Štifta. Vypadá neuvěřitelně lákavě a od té doby, co jsem si kuchařku pořídila, po něm pošilhávám. Bohužel, nejen že recept vypadá velmi lákavě, vypadá také velmi pracně a tak jsem jeho realizaci již několikrát odložila...

Naposledy jsem došla tak daleko, že jsem rebarboru koupila a byla rozhodnutá, že na koláč dojde ještě ten večer. Jenže člověk míní a život mění, a rebarbora zůstala v ledničce několik dalších dní bez povšimnutí. 

Bylo mi jí, chuděry, dost líto, ale na koláč jsem stále nenacházela sílu, vyhodit jsem jí ale taky nechtěla. A tak přišlo na řadu hledání nějakého rychlého a jednoduchého receptu. Kuchařku Šéfkuchařův rok holt využijeme někdy příště :-)

Prošla jsem tedy všechny možné i nemožné kuchařky, co mám doma. Receptů na koláče s rebarborou v nich bylo poskrovnu, pokud vůbec, a že by vypadaly rychle a jednoduše, to se také říct nedá.

Nakonec vyhrály "Rebarborové řezy s drobenkou" z kuchařky Koláče od Apetitu, kterou jsem dostala k Vánocům. Recept se mi popravdě moc nezdál, po přečtení mi přišlo, že musí být suchý, ale byl to ten nejjednodušší recept, co jsem našla, a tak jsem to riskla. A rozhodně nelitovala...

Rebarborový koláč s drobenkou

75 g krupicového cukru
225 g hladké mouky
půl lžičky kypřícího prášku
1 vejce
100 g másla, rozpuštěného + na vymazání

400 g rebarbory
165 g krupicového cukru
1 lžička vanilkového extraktu (já použila jen vanilkový cukr a taky to šlo :-))

225 g hrubé mouky
100 g krupicového cukru
150 g másla

Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Z mouky, cukru, prášku do pečiva, vejce a másla vypracujeme těsto. To rozprostřeme do koláčové formy (moje jediná změna oproti původnímu receptu, kde je uvedena forma o rozměrech 20 x 30 cm) vyložené pečícím papírem. Předpečeme asi 25 minut, dokud těsto nezpevní.

Rebarboru očistíme, nakrájíme a osladíme krupicovým cukrem (popř. přidáme vanilkový extrakt). Necháme odpočívat a připravíme drobenku, tak že do mouky a cukru zapracujeme studené máslo.

Na předpečené těsto rozprostřeme proslazenou rebarboru a posypeme drobenkou. Pečeme dalších 35 - 40 minut.

Koláč není rozhodně suchý, jak jsem se obávala po přečtení receptu, je jen poněkud drobivý. Ale velice chutný, takže ho určitě vyzkoušejte, sezóna rebarbory už nebude trvat dlouho :-)

Ze zahrady I. - duben/květen

 

Aby to nebylo pořád jen o té kuchyni, na řadu musela přijít i zahrada. Tak aspoň pár fotek toho, co kvetlo a rostlo v dubnu a první polovině května.

Třeba třešeň. Bohužel, polovina květů později omrzla, totéž potkalo i rybíz, višně, částečně borůvky. Úplně omrzly broskve, meruňky a ořešák. Tak snad příští rok...

Kvetl šeřík.

I tato "zděděná" rostlina, její jméno bohužel nevím.

 

Rododendrony... chtěla bych ještě jeden sytě růžový.

 

A samozřejmě má milovaná magnolie nesmí chybět.

BYLINKY: 

   

 Medunka

Šalvěj

 Dobromysl

Na žádné pořádné zahradě nesmí chybět hlídač, nejlépe pes. Tímto vám představuji toho našeho. Občas hlídá, často se mazlí a někdy zvládá i věci, co by jeho plemeno umět mělo. Víc o jeho dovednostech někdy příště :-D
 

Quiche pro návštěvu

 

Moc ráda k nám zvu návštěvy. Nevím jak vás, ale mě baví sedět u domácího jídla se skleničkou vína a klábosit o čemkoliv. Nejlépe o jídle, ale to už je většinou jen přidaná hodnota.

Moc ráda také vymýšlím čím tu kterou návštěvu uctít. Co budeme servírovat jako hlavní chod? A jaký by se k tomu všemu hodil dezert? A bude jim to chutnat?

Bude jim to chutnat? je totiž zcela zásadní otázka :-) Neznám jediného člověka, který by jedl vše a zkombinovat chutě všech pozvaných je tak trochu umění. 

Nedávno u nás byli moji spolužáci z vysoké, ona vegetariánka, on nejí houby. Vražedná kombinace pro kuchtíka :-) Zvlášť pro mě, jelikož mým vrcholným uměním ve vegetariánské kuchyni je houbové risotto a lasagne s houbovou omáčkou....Nastal čas vymyslet něco nového...

A řešení nakonec bylo veskrze jednoduché - upeču quiche! Přesněji dva quiche. Jeden vegetariánský s houbami a pórkem a druhý s cibulí a slaninou.

QUICHE S PÓRKEM A ŽAMPIONY

1 balení vyváleného křehlého těsta (moje oblíbené je Wewalka)

1 kelímek sladké smetany

3 vejce

150 - 200 g tvrdého sýra (např. gruyére)

1-2 pórky

250 g žampionů

máslo

sůl, pepř

Rozváleným těstem vyložíme máslem vymazanou koláčovou formu. Těsto na dně pokryjeme pečícím papírem a zasypeme fazolemi. Těsto vložíme do předehřáté trouby a pečeme, dokud trochu nezezlátne.

Mezitím připravíme náplň. Pórek a žampiony nakrájíme na plátky a podusíme na másle do změknutí. Ve smetaně rozmícháme vejce a přidáme nastrouhaný sýr a žampiony s pórkem, podle chuti dosolíme a opepříme.

Náplň vylejeme na předpečený korpus a pečeme přibližně další půl hodinu, dokud náplň nezezlátne. Necháme trochu vychladnout a podáváme, dobrý je ale i studený. Ideálním doplňkem je sklenka vychlazeného bílého vína a salát. Třeba tenhle:

 

JARNÍ SALÁT

Ředkvičky nakrájíme na tenké plátky, přidáme lístky rukoly a římského salátu, v případě potřeby lehce natrhané. Zalijeme olivovým olejem a bílým vinným octem, lehce opepříme čerstvě namletým barevným pepřem a posypeme rozdrobeným balkánským sýrem.

Recept na quiche lorraine (tedy na ten s cibulí a slaninou - tedy ten co je na poslední fotce) bude někdy příště. A slibuju, že v něm už použiju domácí křehké těsto. Fakt :-)