Kulajda s liškami

 

Na zahradě dozrává kopr, první letošní houbařská výprava přinesla své plody v podobě lišek, vajíček je taky dostatek, stánky jsou plné raných brambor a tak neexistuje lepší doba na to uvařit  českou klasiku - kulajdu.

Doma jsme kulajdu nikdy nedělali a popravdě mě nikdy ani moc nelákala, polívka s koprem a smetanou? A ještě s tak divným názvem? Raději jsem se od ní držela dál. Pak jsem se seznámila se svým drahým a u nich se kulajda dělá, takže jsem neunikla :-)

Nakonec přišla chvíle, kdy si drahý řekl, že bych mu ji měla uvařit já. Chápete tu drzost? A jelikož se svým názorem, že vařit stejná jídla jako drahého matka je poněkud nebezpečné, jsem se vám tady už pochlubila, není divu, že jsem si našla recept úplně jiný, právě s koprem a liškami. A tak jsem se seznámila se svojí nejoblíbenější polévkou :-)

Pro úplnost, recept je z kuchařky Rande s gurmánkou od Šárky Škáchové. Polévku jsem už ale vařila tolikrát, že poměry a postupy se už mohou od toho původního trochu lišit.

Co je potřeba?

5 středních brambor
2 hrsti (nebo podle chuti) lišek
vajíčka
zakysaná smetana
2 lžíce hladké mouky
kopr
kmín
pepř
bobkový list
nové koření
ocet
sůl

Lišky pečlivě očistíme a nakrájíme, brambory omyjeme nebo oloupeme a také nakrájíme a obojí dáme vařit spolu s několika bobkovými listy, kmínem, 3 kuličkami nového koření, několika kuličkami černého pepře a solí. Vaříme dokud brambory nezměknou.

V zakysané smetaně rozkvedláme hladkou mouku, přidáme do polévky, rozmícháme tak, aby nám v polévce nezůstaly hrudky, a ještě chvíli povaříme. Poté dochutíme koprem a octem, popř. dle chti dosolíme a dopepříme.

Na závěr do polévky vyklepneme vejce, tak aby se žloutek nerozbil, a necháme dojít mimo plotnu  - žloutek  pak zůstane správně tekutý.

Už víte, co budete vařit, až najdete v lese lišky? Jak je máte nejraději vy? Rostou u vás? A co jiné houby? 

A pokud se kulajdy bojíte podobně jako já, už, prosím, neváhejte. Budete určitě překvapení, jak dobrá ta polívka s tím divným názvem je :-)

Pissaladiére

 

Jsem opět sama doma (naštěstí snad už ne na dlouho) a tak jsem si k večeři vyrobila svůj současný hit číslo 1. Poprvé jsem ho dělala teprve před několika měsíci a od té doby se jej nemůžu nabažit. Muž z něj ale až tak nadšený není (=nemusí ho mít k večeři obden), takže jsem využila možnosti, že je pryč.

A o čem je tu vlastně řeč? O provensálském cibulovém koláči s olivami a ančovičkami. Receptů na něj existuje asi hodně, já za tu krátkou dobu narazila minimálně na tři, dělala jsem ale zatím jenom verzi od Hanky Michopulu z kuchařky Zpátky domů. Je totiž vynikající a snadný. Prostě dokonalý.

Co je potřeba:
1 balení hotového kynutého těsta (nap. Wewalka)
1 kg cibule
2 rajčata
1 konzervu ančoviček
černé olivy
tymián
sůl a čerstvě mletý pepř
olivový olej

Těsto rozložíme na plech či pekáč, ve kterém pissaladiére budeme péct, a necháme jej odpočinout a lehce nakynout. Cibule rozpůlíme a poté nakrájíme, aby nám vznikly půlkroužky. Rajčata rozkrájíme na drobno.

Na pánvi rozehřejeme olivový olej, přidáme cibuli s rajčaty, osolíme, opepříme a přidáme nasekaný tymián. Dusíme asi 40 minut, dokud cibule nezezlátne a rajčata se téměř nerozpadají.

Hotovou směs rozprostřeme na těsto, na ni vyskládáme do kosočtverců ančovičky (můžeme je i podélně nakrájet) a do prázdných míst položíme olivy.

Pečeme v troubě, kterou jsme si předem vyhřáli asi na 160 stupňů, dokud těsto nezezlátne.

Se sklenkou bílého vína je to dokonalá letní večeře, která spolehlivě připomene dovolenou u moře. Já  dnes víno tedy neměla, ale koláč byl vynikající i s vodou. Dokonce začínám uvažovat, že vyzkouším i jiné recepty na tenhle  zázrak, třeba někde čeká nějaký ještě dokonalejší, i když tomu tedy nevěřím :-)

Zdravý bramborový salát - červnová výzva The Daring Cooks

Tak je to tady, neodolala jsem a taky se přihlásila k The Daring Cooks :-) První výzvou (pro mě) byl zdravý bramborový salát od Jamie Sorrento. Nebyl určen žádný striktní recept a bylo tedy na každém, jak k výzvě přistoupí. Takže jsem dlouho váhala a přemýšlela, co s těmi bramborami udělat, až jsem nakonec vyrobila naprosto neoriginální, jarní salát.

Ingredience (pro 2 osoby):

0,5 kg raných brambor
1 svazek ředkviček
1 svazek jarní cibulky

Na zálivku:
olivový olej
vinný ocet (já použila bílý s estragonem)
1 jarní cibulka
dijonská hořčice
vetvička rozmarýnu
hrubá mořská sůl

Brambory pečlivě umyjeme a i se slupkou uvaříme, tak aby byly měkké ale ne rozvařené. Cibulku a ředkvičky nakrájíme na kolečka.

Jednu jarní cibulku nakrájíme na drobno, dáme do hmoždíře a přidáme olivový olej, vinný ocet, hořčici, rozmarýn a sůl. Lehce ve hmoždíři zpracujeme a pečlivě promícháme. Zálivkou přelijeme vlažné brambory,  ke kterým jsme přidali nakrájenou jarní cibulku a ředkvičky, a necháme aspoň hodinku odležet, aby se chutě propojily.

 

Salát lze jíst jen tak (druhý den jsem si ho odnesla k obědu do práce a byl moc fajn), ale hodil by se i k rybě nebo k obligátnímu českému řízku. Pokud je to váš favorit, tak směle do toho!

První výzva The Daring Cooks je tedy za mnou. Popravdě jsem očekávala, že půjde o trochu větší výzvu než zrovna o bramborový salát, který je v Čechách doma, byť v poněkud těžší, majonézové (a především vánoční) verzi. Tak uvidíme, co bude ve výzvě na tento měsíc :-) Třeba to bude fakt velká výzva.

Sklízíme špenát

Nastal čas sklízet špenát. Nevím jak vy, ale já jsem ráda, že mezi vrcholná čísla mé kuchyně nepatří uzené, bramborový knedlík a špenát, protože pak bych se asi cítila poněkud méněcenná. Přece jen, těch pár řádků špenátu by mi stačilo asi tak na dvakrát, a to mi za tu dřinu rozhodně nestojí (i když, kajícně musím přiznat, většinou dře spíš muž).

A tak jsem se zapojila aspoň do sklízení a skladování. Na pomoc jsem vytáhla zděděný modrý cedník a pak to šlo skoro samo. No, není stylový?

Takže špenát jsem (s pomocí dalších) otrhala, spařila horkou vodou a narvala do mrazáku. Část čerstvých listů jsem upotřebila hned do různých salátů. A další špenátové recepty budou následovat. Holt to není jednoduché mít foodblog a muže pryč :-(

A jak to máte vy? Vaříte si sami pro sebe nebo vás víc baví vařit pro někoho jiného jako mě? 

A už jste někdy zkoušeli polykulturní pěstování? Ty pravidelné řádky jsou celkem nuda, ne? Já s tím celkem koketuji, ale pořád si nejsem jistá. Co si myslíte vy?

Jarní kuře s bylinkami

 

Přes veškeré moje plány a naděje jsem nezvládla účast ani na Prague Food Festivalu, ani na Festivalu středomořských chutí. Ne že by mě to nemrzelo, bohužel mě ale dohnaly resty dní, či spíš roků, minulých (už jste někdy slepovali zvoncové poháry z doby bronzové?) a tak jsem dva minulé víkendy musela zasvětit poněkud jiné činnosti než je vaření. Ale čas na kuře po jarním způsobu zbyl a tak se s vámi podělím o recept :-)

Budeme potřebovat:

nové brambory (podle počtu strávníků)
kuřecí stehna (nápodobně)
čerstvý sýr (1-2 balení)
bylinky ze zahrádky (např. pažitku)
jarní cibulku
rajčata

Brambory i se slupkou pečlivě omyjeme a nakrájímě na kousky. Rozprostřeme do zapékací mísy  a přidáme pokrájená rajčata. Osolíme, nejlépe hrubou mořskou solí, a pokapeme extra panenským olivovým olejem.

 

1-2 balení čerstvého sýra (já použila Lučinu) smícháme se sezóními bylinkami (jarní cibule, pažitka, použít lze jakékoliv bylinky podle chuti) a vzniklou směsí naplníme kuřecí stehna pod kůží.

Položíme na připravené brambory, maso osolíme a dáme péct dokud nejsou brambory měkké a maso upečené...

 

Hledáte ideání oběd pro víkend na chalupě? Tak tenhle recept by neměl zklamat :-) Využijete bylinky ze zahrádky, pro přípravu stačí jenom trouba, pokud se vám, stejně jako mně, nechce zatápět v kamnech, když elektrický vařič odešel do večných lovišť.

 

Na výletě U Jezzu

 

Léto pomalu začíná, sice ještě ne podle kalendáře, ale počasí tomu nasvědčuje, a tak přišel čas zmínit se o mé nejoblíběnější, výletní a zároveň letní (v zimě mají totiž zavřeno) hospodě. Jmenuje se U Jezzu, což jak jste možná pochopili, v sobě mísí slova jazz a jez, a obojího si zde s trochou štěstí můžete užít :-) Najdete ji v Roztokách u Křivoklátu, přímo na břehu řeky Berounky.

Není to ledajaká hospoda, dokonce si už vysloužila i zápis na Scuk a to jim přeju moc. Nehrajou si na nic, co nejsou, vaří klasiku, kterou žádný výletník nepohrdne a osvěží pivem nebo pro nepivaře třeba mojitem (osobně mám moc ráda jejich caipirinhu). A co víc si člověk může v létě na výletě přát?

Třeba ďábeskou topinku, která tedy zas tak moc ďábelská není, zato je ale dost dobrá. Zvlášť po pár pivech :-)

Takže až budete sjíždět Berounku, nebo pojedete obdivovat krásy Křivoklátska, hospodu U Jezzu rozhodně nevynechejte.

Rebarborový koláč s drobenkou

 

Už dlouho mám vyhlídnutý koláč s rebarborou z kuchařky Šéfkuchařův rok od Jiřího Štifta. Vypadá neuvěřitelně lákavě a od té doby, co jsem si kuchařku pořídila, po něm pošilhávám. Bohužel, nejen že recept vypadá velmi lákavě, vypadá také velmi pracně a tak jsem jeho realizaci již několikrát odložila...

Naposledy jsem došla tak daleko, že jsem rebarboru koupila a byla rozhodnutá, že na koláč dojde ještě ten večer. Jenže člověk míní a život mění, a rebarbora zůstala v ledničce několik dalších dní bez povšimnutí. 

Bylo mi jí, chuděry, dost líto, ale na koláč jsem stále nenacházela sílu, vyhodit jsem jí ale taky nechtěla. A tak přišlo na řadu hledání nějakého rychlého a jednoduchého receptu. Kuchařku Šéfkuchařův rok holt využijeme někdy příště :-)

Prošla jsem tedy všechny možné i nemožné kuchařky, co mám doma. Receptů na koláče s rebarborou v nich bylo poskrovnu, pokud vůbec, a že by vypadaly rychle a jednoduše, to se také říct nedá.

Nakonec vyhrály "Rebarborové řezy s drobenkou" z kuchařky Koláče od Apetitu, kterou jsem dostala k Vánocům. Recept se mi popravdě moc nezdál, po přečtení mi přišlo, že musí být suchý, ale byl to ten nejjednodušší recept, co jsem našla, a tak jsem to riskla. A rozhodně nelitovala...

Rebarborový koláč s drobenkou

75 g krupicového cukru
225 g hladké mouky
půl lžičky kypřícího prášku
1 vejce
100 g másla, rozpuštěného + na vymazání

400 g rebarbory
165 g krupicového cukru
1 lžička vanilkového extraktu (já použila jen vanilkový cukr a taky to šlo :-))

225 g hrubé mouky
100 g krupicového cukru
150 g másla

Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Z mouky, cukru, prášku do pečiva, vejce a másla vypracujeme těsto. To rozprostřeme do koláčové formy (moje jediná změna oproti původnímu receptu, kde je uvedena forma o rozměrech 20 x 30 cm) vyložené pečícím papírem. Předpečeme asi 25 minut, dokud těsto nezpevní.

Rebarboru očistíme, nakrájíme a osladíme krupicovým cukrem (popř. přidáme vanilkový extrakt). Necháme odpočívat a připravíme drobenku, tak že do mouky a cukru zapracujeme studené máslo.

Na předpečené těsto rozprostřeme proslazenou rebarboru a posypeme drobenkou. Pečeme dalších 35 - 40 minut.

Koláč není rozhodně suchý, jak jsem se obávala po přečtení receptu, je jen poněkud drobivý. Ale velice chutný, takže ho určitě vyzkoušejte, sezóna rebarbory už nebude trvat dlouho :-)